Martin Patřičný

Výtvarník - dřevař, autor knih a vypravěč

BIO

Narozen 31.1.1955 v Praze.
Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce - řezbář a soustružník dřeva.
Prošel několik středních škol a maturoval na gymnasiu.
Za totality pracoval v dělnických profesích, např. dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1989 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem.


Seriál Kus dřeva ze stromu

Patřičný je spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu - Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009,10...2014-5 Tv. NOE
Více informací na stránkách mezistromy.cz


Den stromů

V r.2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20.10.2000- poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů, M.Patřičný, J. Michálek.


Výstavy

Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 - Rudolfinum,Praha, 1995- Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 - Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 - Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí - více viz Výstavy...


Knihy

Knihy: Pracujeme se dřevem, Dřevo krásných stromů-tři vydání a řada dotisků!, Patřičný nejen dřevo. Monografie( v r. 2009), Kus dřeva ze stromu (s Bedřichem Ludvíkem), Jako v nebi. Sedm povídek. V r. 2014 Všecky krásy dřeva a Patřičná Čítanka. viz Knihy...


Dřevěné večery

Od r. 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“-diskusních i hraných s poesií a živou hudbou, v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR. M. Patřičný je pořádá od roku 1998. Jejich počet již převyšuje číslo 100. Původně byly tématické. Např. Dřevo a hudba, Dřevo a domov, často také variace na téma žena a muž.


Spolupráce

Biblio, Literární noviny, Citarny.cz, iUmeni.cz...


Kritika

Výstavy

2016
Cesty dřeva, veletrh, výstaviště Letňany, Praha
Dřevostavby, Patřičný byl patronem výstavy umění dřeva, Praha
Knihovna V. Štecha, Slaný
Hudební festival Smiřické svátky hudby, Smiřice
Galerie 9, Stará radnice, Praha - Vysočany
Alšův kabinet, Městský úřad, Praha - Suchdol
Palác knih Luxor, Václavské náměstí, Praha
Městská knihovna, Hradec Králové
2015
Výstava k "šedesátce", hrad Bezděz (2x prodlouženo)
Vila Doris, Šumperk
Velké Přílepy (Jak se dělá kniha)
Divadlo bez zábradlí, Praha
Galerie Barbara, Hradec Králové
Městské muzeum Kralupy nad Vlt.
2014
Výstaviště Letňany, ABF, For Arch, For Interior - Všecky krásy dřeva
Galerie Černý jeřáb, Česká Lípa
Městské divadlo Mladá Boleslav
2013
Friendly gestures (účast) - Queens college, Art center New York
Výstaviště Letňany, ABF, For Arch, For Interior - Dřevo Krásných stromů
Dřevo krásných stromů, For Arch, Praha
Poesie dřevem a obrazem (se Zdeňkem Hajným), Svět knihy, Praha
Jak se dělá kniha - Pivovar Únětice
2012
Knižní veletrhy Praha, Ostrava, Havlíčkův Brod, Lysá nad Labem
Muzeum Kralupy nad Vlt.
Galerie Vyšehrad, Praha
2011
SP Haus, Milano, Italie
Zámek Kratochvíle, s I. Řandouvou a O. Fibichem
Galerie Inspirace a fakulta VŠE, Jindřichův Hradec
Galerie v kopci, Česká Lípa
Radnice, Praha 9
Knižní veletrh Ostrava
Zámek Borovany, s J. Švadlenkou
2010
Piešťany, Dům umění, Slovensko - Ve spolupráci s Českým spolkem Trnavského regionu
Knižní veletrh, Frankfurt nad Mohanem - 6.-10.10. 2010.
Národní zemědělské muzeum, Praha, Patřičný a hosté - O dřevě
2009
Veletrh Svět Knihy - 14. - 17.5. Výstaviště Holešovice, pravé křídlo Průmyslového paláce
Komorní výstava v institutu Pyramida, Praha - viz pozvánka na úvodní straně
Od 12.12 do konce února 2009 školicí středisko Atheris Praha 2, Vinohrady
Komorní výstava v Paláci knih - LUXOR, Václavské náměstí, Praha 1 Od 2.3. 2009
2008
Městské muzeum v Kralupech nad Vltavou od 12.9. do 26.10. 2008
North York Library Torronto, Kanada
2007
Pragointerier NEW DESWIGN, výstaviště Praha Holešovice, 1-4.2.2007
Nový byt a dům - Dřevostavby, Výstaviště Holešovice, 1-3.3.2007
SALON NEZÁVISLÝCH, Pařiž, Espace Champerret. Francie
Galerie Ikaros, Slaný
2006
Úsměv a vtip ve dřevě - Mníšek pod Brdy - 1 - 30. 7. 2006
Galerie Vyšehrad - Vánoční výstava - 2 - 21. 12. 2006
Salon international des petits formats a Paris, Centre culturel Christiane Peugeot
Kulturní středisko Kralupy nad Vltavou - 19.10. - 5.11. 2006
Templ - Mladá boleslav: 14.6. - 22.7. 2006
Malá výstava na veletrhu Svět knihy, Výstaviště Holešovice, 4. - 7.5.2006
SALON NEZáVISLÝCH - 27.4 - 2.5. 2006 - účast na proslulé výstavě v Paříži - Francie
Veletrh Dřevostavby: 16 - 19.3.2006 Výstaviště Letňany - malá prodejní výstava
2005
Výstava „Obrazy ze dřeva“, Galerie U Prstenu – Praha
Knižní veletrh Svět knihy, Praha
Salon International d'Art Moderne – Paříž, Versailles
Galerie Celebris: 17. 10.–5. 11. 2005, Hradec Králové
Veletrh Svět Knihy: 5.–8. 5. 2005, Výstaviště Praha
Asheim, Mnichov, SRN
2004
Komorní výstava, Caledonian School – Vltavská 24, Praha
Stockholm, Švédsko
zámek Křtiny, Mendelova universita Brno
Dřevo krásných stromů pro Pragointerier, Výstaviště Praha
Galerie Jan GO – Praha
Pragointerier – Living, Výstaviště Praha
Veletrh uměleckých řemesel, Mnichov
Veletrh uměleckých řemesel, Belgie
Knižní veletrh Svět knihy, Praha
2003
Den stromů, Toulcův dvůr
FOR-ARCH
Haag – Nadace de Boscant a České centrum
Naarden – Komenius a Správa českých center
Knižní veletrh Svět knihy, Praha
Řezbářské symposium, Turnov
2002
Pro FOR-ARCH – Dřevo krásných stromů
Dřevěné Vánoce Na Fidlovačce
Kulturní dům Rumburk
Veletrh Libri, Olomouc
Knižní veletrh Svět knihy, Praha
Akademie věd ČR, Národní třída, Praha
Amedea – Mezinárodní výstava sochařství – Hlinsko
2001
Knižní veletrh Svět knihy, Praha
Muzeum Kladno
Muzeum Kralupy nad Vltavou
Divadlo Na Fidlovačce
Muzeum Turnov
2000
Den stromů – Národní muzeum Praha
Městské divadlo Mariánské lázně
Knižní veletrh Svět knihy, Praha
Divadlo Na Fidlovačce
Muzeum Turnov
Kult. středisko Rumburk
1999
Knižní veletrh Svět knihy, Praha
Atelier Vox humana Praha
Kult. středisko Kralupy nad Vltavou
Muzeum Turnov
1998
Dřevo krásných stromů, Národní muzeum Praha
Dřevo a hudba, Obecní dům Praha
Muzeum Turnov
1997
Muzeum Velvary
Galerie Ikast, Dánsko
Muzeum Turnov
Zámek Klášterec nad Ohří
Galerie ve Věži, Mělník
1996
Lichtenštejnský palác (HAMU)
1995
Nadace Heinricha Bölla, Ekopavilon Barrandov
Galerie Bohemica, Hannover-Isernhagen, SRN
Veletrh hud. nástrojů, Frankfurt n. Mohanem, SRN
1994
Lichtenštejnský palác (HAMU)
Malostranské nám., Praha
1993
Národní památník, Terezín
Rudolfinum, Praha (Česká filharmonie a galerie Justitz)
Ekologický ústav, Praha
1992
Síň uměleckých řemesel, Praha
Setkání – Kruh, Kostelec nad Č. l.
Štrasburk, Forum d'Alsace, Francie
Gaflenz, Rakousko, Spittelberg, Vídeň
Museum Slaný
Galerie U Rotundy, Třinec nad Sázavou
1991
Strakonice
Československá všeobecná výstava, Praha (Dobrá vůle výtvarníků)
1990
Galerie ÚBOK, Na Příkopech, Praha
Galerie Albatros, Praha
1983
Kralupy nad Vltavou
1981
Praha-Litochleby

Kritika

Prof. PhDr. Ing. Jan Royt

Martin Patřičný pracuje se dřevem, které člověka provází od jeho kořenů. Strom se objevuje v náboženstvích snad všech kultur. Uprostřed ráje stál strom života, plod utržený ze stromu poznání způsobil pád prarodičů. Staří Germáni uctívali světový strom Yggdrasil a staří Slované ctili své bohy v zatiší posvátných hájů. Šum stromů připomínal hudbu, a proto stromy dle Ovidiových Proměn přišly potěšit bájného Orfea, jenž truchlil nad zrátou svojí milé Euridiké:

„Sem jakmile na kraj si sedl potomek Apollónův a rozechvěl struny své lyry, stín se dostavil hned: dub posvátný Diův sem přišel, černých topolů háj a křemelák s korunou štíhlou, lípy měkkého těla a buky a panenský vavřín, křehké lískové keře a jasany na kopí dobré, bez suků vysoké jedle a s jedlými žaludy duby, platany, ke snění zvoucí, a javory různobarevné, vrby, na březích vzrostlé, a u vody rostoucí lotos, zimostráz, zelený věčně, a tamaryšek, keř útlý, myrta dvojitých barev a kalina s bobulí modrou. Břečťane popínavý, i ty jsi přišel a s tebou listnaté révové keře a jilmy oděné révou, habry a smolnaté smrky a planika červenoplodá štíhlá a ohebná palma, jež odměnou vítězi bývá, sosna přišla sem též, své jehličí zježené majíc, milá máteři bohů, neb Kybelin miláček Attis, ztrativ svou podobou lidskou, v kmen sosny se proměnil tvrdý.“

Mimochodem, slovo socha je spjato odpradávna s dřevem, neboť má svůj původ v „rozsochaté“ koruně stromů. Touto chválou stromů, které poskytují základní materii nejen pro řezbářskou tvorbu, jako bych předeslal životaběh a tvořivé úsilí Martina Patřičného.

Výtvarník Martin Patřičný pokračuje v tradici jednoho ze svých předků, kteří po několik generací pracovali se dřevem. Jeho strýc Karel Rubáš, řezbář a soustružník dřeva z Janovic nad Úhlavou, korigoval první pokusy mladého adepta a vedl ho nejprve ke zvládnutí řemesla. Na počátku to byla náročná práce dřevorubce, kterou Martin Patřičný poznal během dvou let na Vlašimsku. V průběhu devadesátých let se čím dál tím intenzivněji věnuje soustružení a řezbě. Na samém konci devadesátých let, proslulém politickými změnami, Patřičný začíná vytvářet originální pulpity na noty, které upoutají zájem odborníků i veřejnosti. Po roce 1989 se rozhodl, že se více bude věnovat volné tvorbě. Na své první samostatné výstavě, uspořádané v roce 1991 v Praze na Příkopech (katalog s fotografiemi Jana Pohribného), představil M. Patřičný kromě výtvarných děl ještě bytové doplňky ze dřeva. Následovaly další menší výstavy v Týnci nad Sázavou, ve Strakonicích či v muzeu ve Slaném. Výtvarník na takovýchto výstavách nejen seznamuje zájemce o uměleckou tvorbu se svými díly, ale konfrontován s názory návštěvníků získává i sebereflexi, která je důležitá pro další práci.

První větší zájem médií zaznamenal Patřičný v roce 1993 jako reakci na výstavu v pražském Rudolfinu, kterou pořádaly Česká filharmonie a Galerie Justitz. Ještě v témže roce obdržel pozvání k účasti na výstavě v Rakousku (Jan Brabenec). I v dalších letech se věnuje tvorbě originálních hudebních pultů a představuje je na výstavách na HAMU (1994, Malostranské náměstí v Praze), na prestižním veletrhu hudebních nástrojů ve Frankfurtu nad Mohanem (1995) či v roce 1998 v Obecním domě v Praze na výstavě Dřevo a hudba. V roce 1996 vydává při příležitosti druhé výstavy na HAMU první větší katalog (foto Vladimír Svoboda, grafická úprava Dan Pešta). V roce 1997 vystavuje v zámku v Klášterci nad Ohří, v galerii Ve věži na Mělníce či v galerii Ikast v Dánsku. Neméně bohatá na výstavní činnost byla pro Martina Patřičného léta 1998–2000.

Za všechny výstavní akce je třeba připomenout jeho velkolepě koncipovaný projekt v Národním muzeu v Praze – Dřevo krásných stromů (podzim 1998 – zima 1999). Právě na této výstavě byla pokřtěna stejnojmenná kniha. Při této příležitosti byly pořádány i tzv. Dřevěné večery, na nichž M. Patřičný seznamoval veřejnost nejen s prací se dřevem, ale i s poezií a živou muzikou.

Tyto akce probudily poměrně veliký zájem kulturní veřejnosti, a i proto se M. Patřičný podílel společně s V. Větvičkou, Hanou Hegerovou a nadací Partnerství v roce 2000 na vyhlášení Dne stromů a dřeva, kterému pomohlo opět Národní muzeum v Praze. Tam byla téhož roku instalována výstava Den stromů a dřeva (M. Patřičný – dřevěné objekty, V. Michálek – fotografie). V roce 1999 se Patřičný zdárně pokusil vyjádřit své pocity také beletristicky, a to v knize nazvané Patřičný nejen dřevo (nakladatelství Ivo Železný). Zkušenosti z práce se dřevem vtělil Martin Patřičný do dvou knih: Pracujeme se dřevem (1998, nakl. Grada, dočkala se již třetího vydání) a Dřevo krásných stromů (1998, nakl. Ivo Železný dvě vydání, třetí přeprac. Grada 2005). O obě knihy je stále zájem, který je udržuje na knižním trhu.

V letech 2003–2005 Patřičný více vystavuje v cizině. V jarních a letních měsících roku 2004 je to série výstav v Holandsku (Haag, Naarden), kterou pořádala holandská Nadace de Boscant, České kulturní centrum v Haagu a Comenius museum. V dalším roce mají možnost vidět Patřičného díla diváci ve Stockholmu (České kulturní centrum), na mezinárodním veletrhu řemesel v Mnichově a v Liège. Oceněním jeho dosavadní tvorby bylo i to, že v roce 2004 obdržel od Fédération Nationale de la Culture Française bronzovou medaili (Médaille Bronze – Art-Décoratif).

V roce 2005 vystavuje větší kolekci svých děl v pražské galerii U prstenu a účastní se přehlídky International salon of modern art ve Versailles, kde získal Médaille de Vermeil. V následném roce vystavuje v galerii Studna v Liberci a v galerii Celebris v Hradci králové. V letech 2006 a 2007 obeslal Patřičný svými díly Salon nezávislých v Paříži. Na přelomu roku 2006–2007 pak nejprve představil výběr svých děl (společně s akademickým malířem Miroslavem Houštěm) v Parlamentu České republiky, později ve Vodárenské věži v Táboře, v galerii Ikaros ve Slaném a na Výtvarné scéně v pražském Karolinu. V březnu letošního roku se Patřičnému podařilo prezentovat svá díla v kanadském Torontu (North York Center – Public Library).

Patřičnému není cizí ani popularizace práce s dřevem mezi širší veřejností, jak o tom svědčí 26dílný seriál Kus dřeva ze stromu, který v loňském roce odborně připravil pro nadaci Dřevo pro život, byl s Bedřichem Ludvíkem autorem scénáře a všemi díly provázel diváky. Česká televize vysílala první polovinu seriálu v roce letošním, na druhou část se můžeme těšit od počátku příštího roku.

Tvorba Martina Patřičného má několik výtvarných poloh. Jeho dřevěné sochy, například ležící (2/10), tvarově čerpají z výtvarné tradice evropského (např. Henry Moore) i českého umění (např. F. Bílek, L. Zívr). Patřičného vkladem je to, že dovede velmi citlivě využít „řeči dřeva“, to je jeho přirozené struktury, barvy i haptických kvalit. U řady děl je také patrná inspirace hudbou: venkovský koncert (8), po tanci (1/24), podzimní housle (25).

Patřičného invencí jsou dřevěné skladby, koláže, mozaiky, které vytváří z různobarevných dřev, rozličně povrchově upravených. Navazuje v nich nejen na tradiční techniku intarzie, ale můžeme vysledovat i zřejmé inspirace supermatismem, informelem či kolážemi, jaké vytvářel například Jiří Kolář. Na starších dřevěných objektech kombinuje Patřičný dřevo ještě s výstřižky z knih, novin či hudebních partitur až sto let starých. U Patřičného dřevěných závěsných objektů můžeme vysledovat dvě hlavní výtvarné polohy. První lze nazvat abstrahující, kdy jde o senzuální krásů tvarů, barev či o kontrasty hladké plochy a vystupujících reliéfních aplikací, deska − vlna (1/10). Druhou pak metafyzicky předmětnou, kde zobrazené předměty či použité staré dřevo jsou reminiscencemi vzpomínek, na skutečné i snové události. Jsou jimi například staré vzkazy (4/11), stavba věže (13). Vynikající znalost řemesla mu umožňuje vyjadřovat se ve dřevě tak jako málokomu.

V našem světě moderních technologií, vzdalujících člověka přírodě, jsou Patřičného dřevěné objekty svou výraznou senzuální krásou potěchou pro duši a návratem do světa fantazie.

Prof. PhDr. Ing. Jan Royt
podzim 2008

Bedřich Ludvík, režisér a písničkář - Dva obrazy

Abych mohl napsat tyto řádky, musel jsem sednout do auta a jet na chatu ke Kralupům. Tam jsem svěsil ze zdi obraz Martina Patřičného Ohledně erotiky a odvezl ho do Prahy. Tenhle obraz jsem koupil napůl se svou přítelkyní a dohodli jsme se, že kdybychom se rozešli, tak ho rozřízneme na dvě poloviny. V Praze jsem si tento obraz pověsil k druhému obrazu Martina Patřičného, který mám a který se jmenuje Dřevěná knihovna. Ten jsem dostal po natočení seriálu Kus dřeva ze stromu. V se­riá­lu Martin Patřičný představil televizním divákům nejen víc než třicet druhů dřeva, ale i svůj ateliér, domácnost, knihovnu, vnuka Jirku, milované básně Emanuela Frynty a dalších básníků a sama sebe.

Díval jsem se na ty dva obrazy a hledal příčinu a důvod, proč jsem se rozhodl ve svých pětapadesáti letech, poprvé v životě, vlastnit umělecké dílo a proč se už teď těším na každý další kus „Patřičného dřeva“, na který si našetřím.

Obrazy, a vůbec všechny artefakty, které Martin Patřičný při­vádí na svět, mají pro mne hned několik vrstev k vnímání. Kdo jeho díla nezná, nikdy je neviděl, těžko se mu vysvětluje, jak je mnohovrstvé a významové. Když napíšu, že Martin Patřičný skládá vedle sebe různé kousky dřeva, všichni pokývou hlavou a řeknou: „Aha, intarzie!“

Ne, Bože, ne! Dílo Martina Patřičného není intarzie a nemá s intarzií ani nic společného. Intarzie je pouhý ornament, manýra, brilantní, ale přece jen bezobsažná ozdoba, dobrá snad k exhibici zručnosti a k ukrácení času. Dovedu si představit, jak ji sestavuje trestanec, aby mu pobyt ve vězení rychleji utekl.

Patřičného „dřevěné obrazy“ nejsou nic takového. Žádná ma­nýra, opakující se stereotyp, bezobsažná skládačka. Ale co tedy jsou? Snad nejblíže mají k velmi specifické koláži. Semelou ve svém prostoru všechno: krásné dřevo, poškozené dřevo, rukou psaný text, fragmenty tištěného textu a vystříhané obrázky z novin, ale především dřevo všeho druhu.

Už z dálky vás zaujmou a přitáhnou blíž svou teplou, měkkou, vtahující barevností. Přistoupíte blíž a Patřičného obraz vás pohltí do svého svébytného dřevěného světa. Vše je v něm sestaveno z materiálu, který vedle příběhu obrazu, vypráví ještě svůj příběh. Jako celek jsou Patřičného obrazy klukovsky hravé a jakoby ledabylé, v detailu jsou pak až mrazivě dokonalé. Jejich témata, kompozice, pojetí, to vše je vstřícné, komunikativní, příběhové. Dobře naladěni přistoupíte blíž a narazíte na nekonečný podsvět v úzkostně perfekcionistickém provedení. Co kus dřeva a dřevíčka, to další obrázek, miniatura.

Samozřejmě, rozkrytí celku na nekonečné množství drobných detailů najdete na lecjakém obraze. Někteří staří mistři si v tom vyloženě libují. Ovšem jejich detaily jsou plně v jejich rukou. Oni si je vymyslí a do obrazu sami namalují. S detailem v dřevěných obrazech Martina Patřičného je to jinak. Jak celek obrazu pečlivě komponuje, tak do detailu svých obrazů naopak ochotně pouští náhodu. Aleatorická hudba v symfonické básni. Tak v obrazech Patřičného dochází k jakémusi pnutí mezi vysoce organizovaným celkem a vysoce svobodným detailem.

A to ještě zdaleka není všechno, protože pak přijde to hlavní, to nejdůležitější u tohoto nebořícího umělce: dotek. Jestliže u jiných uměleckých děl, jiných umělců je dotýkání zakázáno, tak dřevěných obrazů Martina Patřičného se prostě dotknout musíte! Neříkám, že je musíte celé ohmatat, ale bez dotyku to nepůjde. Bez něho byste jeho obrazy nevychutnali do konce.

Ano, jsou ze dřeva, z kousků dřeva, někdy z nepřeberných druhů, jindy třeba jen z jednoho javoru. Tahle hmatová konzumace, tenhle intimní vhled do dřeva, přináší něco, co vám žádný obraz na plátně neumožní, protože barva na plátně je přece jen něco zcela umělého, kdežto tady jste stále v tom nejpřirozenějším dřevěném světě, v materiálu, který je starší než lidstvo samo.

Mám ty dva Patřičného obrazy už skoro rok a užívám si jich jako pobytu v lázních.

A ještě dva drobné postřehy na konec:
Když jsem vezl obraz Ohledně erotiky z chaty, musel jsem jej chvíli vézt i metrem a tramvají. Měl jsem obraz pod paží, a byl tedy vidět. V poloprázdném metru i tramvaji během krátké chvíle přitáhl pozornost všech žen, které tam byly, od dívek po zralé paní. Z toho jsem pochopil, že obrazy Martina Patřičného jsou velmi erotické.

Než jsem tuto studii začal psát, dobře jsem si obraz prohlédl. Zjistil jsem, že je sestaven ze 40 dřívek. Jak to ten Patřičný dokáže, vnutit soudnému člověku, jako jsem já, čtyřicet dřívek za půl měsíčního platu!?

Jak? Je prostě umělec!

Bedřich Ludvík – režisér a písničkář
zima 2008

Prof. Dr. Miroslav Klivar - Mýtus dřeva jako umění

Autorem této eseje je Prof. Dr. Miroslav Klivar, World Distributed University, Brusel

Dějiny dřeva nás poučují o uplatnění dřeva jako smyslového materiálu v celé historii volného a užitého umění. Sledujeme vývoj od estetického smyslu ke dřevu, od pocitů krásy v každodenním životě člověka, v civilizaci až po vrcholné projevy umělecké činnosti, která se postupně vymanila z původní mytologické a rituální funkce v autonomní oblast umění. Avšak i dnes je dřevo živoucím smyslovým materiálem například v Africe, Asii, Japonsku, v kulturách Dálného Východu: například jako užitkový předmět nebo jako socha.

Hodnotíme-li artefakty Martina Patřičného, zařazujeme je jednoznačně do oblasti duchovního výtvarného umění, kde estetická hodnota a funkce je dominantní a nejen průvodní, jako je tomu u dřeva v užitkovém umění. Plně splňuje kriteria, která vytyčuje klasická věda o umění a estetice:

  1. pracuje s látkou a jejími technikami
  2. vyznačuje se uměleckým založením
  3. má hodnotu ztvárnění
  4. má rozměr neboli jazyk – formu použitého stylu

Aplikujeme zde zejména kritéria, která vtyčil například estetik Emil Utitz v dějinách estetiky 20. století.

Avšak originalita děl Martina Patřičného vyžaduje hlubší rozbor umělecké kvality. A tu je na první pohled patrné, že nevystačíme s tradičními pohledy umělecké kritiky a musíme vycházet z nejnovějších postupů teorie umění ve světě.

Na prvním místě jde o sémiotiku a sémantickou estetiku, které rozpracovávají teorii znaku. Sémiotika poskytuje možnosti pochopení uměleckých významů dřeva jako znaku, kdy dílo jako celek je znak skládající se z jednotlivých dílčích znaků. Můžeme sledovat proces semiózy, tj. procesu, v němž se vyjevuje významová funkce estetických znaků. Celek znaků tvoří znakovou situaci a označuje fragmenty celku (vztah znaku k předmětu nebo k myšlence o předmětu) atd.

Jestliže podle Charlese Morrise předmětem znaku je denotát, tj. znakem zastoupený objekt, podle téhož autora však existují také znaky, které mají takzvaný fiktivní denotát (v díle Martina Patřičného Labyrint světa a ráj dětství, 2001), který souvisí s tzv. konotátem – významem pojmenovaného objektu ze dřeva. Jde o pohyb iluze.

Z hlediska teorie umění nám vyhovuje zejména pluralismus sémantický (Ch. Ogden, I. A. Richards, James Wood aj.), který přistupuje kriticky k interpretaci termínů krásna a umění: pojem „krásný“ může znamenat například zvláštní vlastnosti objektu, vyjádření génia, zjevení vyšší pravdy, hru atd. Toto vše přesně vystihuje podstatné rysy umění Martina Patřičného.

Z estetického hlediska rozlišujeme dvě hlavní sféry artefaktů Martina Patřičného: volnou plastiku a obraz. Ve volné plastice dominují symbolické znaky. Nejde o zástupné znaky, které by měly reprezentovat nějaké předměty, nýbrž o symboly tlumočící estetické ideje, abstraktní estetické hodnoty nezaujaté účelem věci. Jde o nezaujatou libost a o potěšení z formy. U děl Martina Patřičného se setkáváme s estetickým dojmem a estetickým pozorováním, které se přenáší na diváka. Jeho umělecká zkušenost je instinktivní a celek má převahu nad částmi, čili je tu estetická harmonie.

Někdy obsahuje jeho „dílo – obraz“ z dřevěných smyslových materiálů příběhy kreslené samotným materiálem dřeva, jeho strukturami. Ano, Patřičný ctí kresbu dřeva a přenáší ji do struktury artefaktů. Nejde o mozaiky, ani o dekorativní pojetí stěny, jde o obraz ve vlastním slova smyslu, kde se rozlišují prostory, meziprostory, plocha průniky ploch atd.; zcela podle zákonů obrazu.

Nejsilnější estetický dojem vzniká tehdy, když autor cítí neohraničenost těchto obrazů, bez rámu. Existují dokonce díla autora, která vyloženě staví vedle sebe struktury řeči člověka, jeho jazyka, tedy řeč, jako znak a „písmo“ dřeva (Písmo člověka a stromu, I, II část).

Mistr Patřičný odhaluje nejen mytologické významy dřeva v umění. Mám na mysli obsahy kolektivního nevědomí – archetypy podle psychologa C. G. Junga, archaické formy emocí a obrazů. V obrazech tohoto autora totiž pozorujeme „magnetické pole“ archetypů, bipolární strukturu – „temnou“ a „světlou“ (Loď komediantů, Staré vzkazy, 2001). Autor vypráví příběhy osudů. Názvy děl nejsou rozhodující. Hlavní je duchovní obsah děl (Slza, 2002). Mohli bychom nazvati některá díla jako „krajiny duše“, neboť autor miluje animismus, oduševnění, hledání duše – třeba V krajině. Nalézá například i hudbu v krajině (Krajina s houslemi, 2000), příroda mu zní jako hudba a on se jí snaží naslouchat. Malířské kvality tu jsou na každém kroku: valéry přirozených barev dřeva, někdy opravdu mytologicky tajemně skryté v kruhu či trianglu nebo ve tvaru slzy.

Mistr Martin Patřičný je hledač mytologie dřeva v umění.