ERBEN

6. července 2020

Napsal Martin Patřičný

Poznámky ke knize Vřeteno osudu, Otomar Dvořák.

– Název je pochopitelný, jen bych rád věděl, kolik lidí ví, co to takové vřeteno je a jak vypadá. Díky muzeím snad někdo odliší to vřeteno kolovratu od vřeten jiných.

I jinak jsou básnické obrazy v knize rozmístěny pečlivě, a ladí s dobou knihy, vybavuju si věčně bijící srdce hluboko pod zemí, stačí přitisknout dlaň a ucítíme ho

Co když je to naše srdce?

– Četl jsem před časem Dvořákovu knihu o Janu  Nerudovi a překvapilo mě, jak se autorovi podařilo odlišit atmosféru obou knih! Vyjádřit změnu doby.

– Erben ještě zažil pozůstatky krutostí a mučení, šibenic, mučících oslů a jiných hnusných věcí…musel s nimi být  obeznámen. To všechno do jeho Kytice prosakuje a jen poezie to umí zmírnit. (Nevím, jestli Kytici ještě vezmu do ruky)

– Co všechno si lidi pouští do hlavy – když se pocit člověka slušného, který není hrdina, začne zamotávat, to musí být černota. Peklo, pojem hříchu, výčitky. A ještě zemřelý bratříček – dvojče!

Bílé ticho sněhu je Erbenovi tichem smrti. Já pamatuju a mám v sobě zimy veselé! Zimy, kde na sníh svítí slunce. Tohle je velký rozdíl mezi dobou Karla Jaromíra Erbena a dobou dnešní – my se snažíme říkat svým dětem, že jsou báječné, jedinečné, milované! Žijeme krásný život a snažíme se radost z něj předávat i druhým. Většina má co k snědku a střechu nad hlavou. Chceme být slušní a dobří sami ze sebe, zevnitř, protože je to dobré… Každá doba ovšem má svoje vlastní přechody. I dnes si mnozí myslí, že musejí padat na kolena a prosit za odpuštění „hříchů“ a přitom už v roce 1926 u nás vyšla osvícená kniha pana O.S.Mardena o síle správného myšlení…

– slova ze str.325 – Čím jsem starší, tím víc váhám nad vinou a trestem. Ale příběhy z Kytice jsou tím vším prosáklé, od Pokladu, přes Záhořovo lože, trest je mnohdy stejně neúměrně krutý jako v pohádkách bří Grimmů. Jakoby si křesťanství ještě nezvyklo na Nový zákon. A přece v sobě Erben nezapře pohana – Stovky světel (svíček) vzplanou, aby přivolaly zpátky z temnot nové slunce!

– str. 356 – Jen na díle záleží, které přetrvá – no, někdo tomu pořád věří, já už ne.

– Asi největší přínos Vřetena osudu je (alespoň pro mě) oživení těch časů, doby. Jaké bylo obecné povědomí? Znovu  si to můžu zkusit představovat…Vlastenectví… Někteří mysleli, že je třeba vzkřísit češtinu – křísili bychom ji dnes?  Kolik lidí tehdy bylo bilingvní? Jaký podíl měl císař na vztazích Čechů s Němci? Začínalo české divadlo, noviny. A vrací se spousta reálií… Ostatně, nebude dlouho trvat a H.G.Schauer vznese „Naše dvě otázky“ – převyprávěno – ptá se, zda to vzkříšení češtiny – z hlediska okolního světa – vůbec stálo za to. Jistě, neměli bychom třeba Máchův Máj, ale kdo z ciziny si ho přečte a ocení?

V knize pochopitelně kromě jiných slavných postav najdeme např. Havlíčka, je tu dostatečně zmíněna jeho cesta do Ruska. Když se z ní vrátil, zavrhl naivitu panslavismu a snažil se národ vyléčit z jakéhokoliv tulení k medvědům či dubiskům…(vzpomeňme Křest sv. Vladimíra) a ještě se mi chce jedna věta z Vřetena citovat  –  Čím víc byl Havlíček zahlcen hořkostí, tím byl vtipnější.  (Líbila se mi kniha Jiřího Moravy, C.K.disident Karel Havlíček, která u nás po sameťáku vyšla. To C a K znamená císařsko – královský, bylo mi řečeno kdysi…)

Na Boženu Němcovou se názory různily a různí. Nebudu psát, že přerostla svou dobu, ona byla prostě svoje. Každý máme tu svou BN, Erben, Dvořák i já. (Za okupace (Němci) byla našimi básníky svatořečena a postavena na piedestal, až se stala nudnou, BN a nuda!)  A díky nakl. Lidové noviny, které vydalo její obsáhlou korespondenci, si můžete tu ženu představit i vy. Taky díky jejím knížkám…A váš názor na ni se s věkem může měnit. Jako se to stalo mně.

Hanka Václav a jeho „objevené“ rukopisy…Kolik odvahy bylo třeba, aby někdo ta díla označil za plagiát! A ustál to…

A co Sabina Karel a národní soud nad ním…kdo si chce udělat hlubší a přesnější obrázek, lze snad ještě koupit výbornou knihu o něm, z pera pana Charypara. Ano, Sabina byl odsouzen k smrti a zcela jistě nevěděl, že on i ostatní dostanou milost! Nic nechci omlouvat, ani udavače, jen si tak říkám – koho by to nezlomilo?

– My, kdo jsme se na gymnáziu učili literaturu z Balajkovy knihy, pamatujem na stránkách o Erbenovi  jeden podnadpis – Erbenův nadosobní řád. A právě tohle je pro mě silné téma a možná i původní důvod, proč jsem knihu pana Dvořáka uvítal a přečetl. Zajímalo mě, jak se s tímhle vyrovnal. Nemám rád nadosobní řády, u každého se ihned ptám, kdopak ho vymyslel, kdo jaký pořádek prosazuje, komu je dobrý a proč ho všichni tak bez odmluvy poslouchají.

Autor Vřetena osudu čtenáři nechává dost místa k vlastnímu přemýšlení a i když jsou názory autora zřejmé, necpou se do prvního plánu. A mám chuť po přečtení otevřít znovu i jiné knihy a nerozumím tomu, že za časů mých studentských let bylo právě „obrození“ nejméně oblíbenou probíranou látkou.  A ještě jedna věc se mi zdá v životopisech a literatuře o Erbenovi divná – poměrně málo zmínek o „teplu mladé roby“. Měl ten pán štěstí už na první manželku, dle svědectví hezkou a příjemnou o sedm let mladší. A co teprve druhá, Žofie, 25 let rozdíl věku! Opravdu byla její nejdůležitější funkcí hospodyně a vychovatelka?  Nedostal K.J.E krásné a lehké spočinutí už za života? Nejsou k jeho pochopení důležité fotografie jeho žen (a dětí)?

–  Kytice je bezesporu věčné básnické dílo. Vyhověla by dokonce i úvaze J.L. Borgese o tom, že poesie nutně potřebuje, aby se do ní vrátil děj, drama. Ani nevím, do kolika jazyků byla přeložena – pokud vůbec. Ne, drama v ní nechybí. A žije! Kytice žije.

Vezměte si třeba stejnojmenný film režiséra Brabce!

V Suchého (a Havlíkově)Kytici, kterou dělal Semafor, se např. v Polednici šťastně sešel komik intelektuál s komikem živelným a podařilo se jim předat divákům úžasný pocit srandy. A ten byl tehdy, kol. roku 75 potřeba skoro zoufale! Záznam vydal Supraphon na deskách.

Srandu si z Kytice dokázal dělat i Rada – Žák, v první půli dvacátého století.

Jaroslava Adamová z Kytice recitovala na CD poměrně nedávno. Mám doma. Jen pro silné povahy.

Báseň Vrba cituju ve své knize Tajemství dřeva.

A u dobrých knihkupců je k mání kniha Vřeteno osudu. Napsal, vyprávěl, Otomar Dvořák.