Aktualita

Výstava skončila

Dobrý den, dobrá zpráva.

Výstava Tajemství dřeva  v NZM, Praha, bude prodloužena do 14.5.. 2021

to ovšem nic neznamená, třikrát zavřená výstava může být zavřená dál…ale pokud by bylo otevřeno, dovolím si vás pozvat…

Níže je scénář výstavy a díky němu a fotkám si můžete udělat vlastní představu a potom se jít podívat, jestli se váš dojem potvrdí, nebo ne.
Myslím, že jste nic takového ještě nikdy neudělali. Proč to nezkusit?
posílám odkaz na virtuální, natočenou komentovanou prohlídku.
https://www.youtube.com/watch?v=Lotg9kd0nRQ
video – komentovaná prohlídka výstavy je také na stránkách Národního zemědělského muzea Praha – Tajemství dřeva
Natočil ji režisér ale taky písničkář, Bedřich Ludvík

Scénář k výstavě

Tajemství dřeva

 

Hlavní tajemství dřeva je v tom, že i když jeho část odkryjete, uhádnete, ukážete, tak dřevo si to tajemství dál ponechá

 

Výstava se skládá ze dvou věcí –

z toho, co chcete vystavit

z místa, kde výstava bude

Na začátku je příprava obrazů, objektů, tedy – CO?

A pokračuje– KDE?

Národní zemědělské muzeum v Praze, třetí patro

A potom přijde to nejobtížnější  JAK? Lámete si s tím hlavu, kreslíte, plánujete.

Výstava má předem své libreto, tím vás nebudu zatěžovat, protože důležitý je cíl, záměr, který snad – vyplyne.

Ten můj cíl byl jednoduchý a po jarní vlně roušek se ještě upevnil –

Udělat někomu radost

 

Vyjdete po schodech, nebo vystoupíte z výtahu a díváte se a říkáte si – kam nejdřív?

Doprostřed výstavy jsme dali tři velké mísy z kouzelného dřeva a a dvě sochy.

První socha,Vodní víla – to je pohádka o třech rybách, o vlnách a křivkách ženského těla. Akát.

Druhá socha jsou Linie – dřevo hrušně – linie ptačí se střídají s liniemi ženy– někdy mi slova nestačí – třeba jak popsat pocit, že tuhle planou hrušeň jsem jako mladý zažil v plné síle a do její koruny vysazoval svého synka, aby si utrhl hruštičku a uvěřil, že je trpká…

Hosté výstavy:

V zabudované vitrině vlevo je inzerce – reklama na stálou expozici Příběh dřeva, na níž jsem měl tu radost se podílet a ještě budu- ano expozice na zámku Kačina, NZM, bude zřejmě přístupná až příští rok, ale už teď se dá říct – Česko má museum dřeva! Konečně!

 

Ve dvou vitrinách vpravo jsou unikátní ukázky z pobočky NZM, zámku Ohrada

 

V pravé zabudované vitrině je něco jako upoutávka na knihy, především knihy o dřevě

 

Zbývající tři vitriny mají obsah:

sochy

Sochy se dělaly z trvanlivých materiálů, které vzdorují vlivům povětrnosti, někde jsou proto, aby bylo kam dávat věnce a koho si pamatovat jako vzor. Dřevěná socha je jiná. S některou máte chuť se mazlit, rukama alespoň, přiložit tvář. Dřevěnou sochu máte většinou doma, kde s vámi žije – jako kytka třeba, kterou někdy téměř nevidíte a jindy vám popřeje krásný den a večer dobrou noc.

mísy,

mísy budu dělat pořád, dokud budu mít sílu, protože chuť mám vždycky

První mísa byla jistě z dlaní. A když žena těch časů nabírala vodu, zrcadlila se na hladině její tvář a s vodou nabrala i svůj vlastní obraz. Mísa, všech tvarů je v nás tak zažitá, že kdybychom ji neměli, tak bychom si ji museli vymyslet… Ale nejbližší člověku je mísa ze dřeva, je ozdobou stolu, strážkyní hojnosti… A nemyslete si, není tak úplně jedno, z jakého dřeva ta mísa je zhotovena. Mísu měkkou (míním z měkkého dřeva olše, lípy, topolu), tu cítíte v ruce jinak, blízce, domáčtěji, než například elegantní třešňovou. Měkká by měla být i tlustá, takové se při pádu nic nestane…

Jak se to vlastně dělá?

V podstatě jsou (výrobně) druhy jen dva: mísa dlabaná a mísa soustružená….

 

knihy

jako objekty. Vtip je už v tom, že taková dřevěná kniha není kniha, jen ji může připomínat.

Kniha o krasobruslení spočívá na želízku brusle, kniha –  činka je pro intelektuály, aby měli při čtení pohyb.

 

Na levé zdi visí pět větších obrazů z poslední doby a na pravé visí starší práce, proto jsme tam dali ty staré hodiny…nejstarší relief je asi Čarostřelec – z r.90?

Kterou stranou začnete?

Vlevo –

třeba

 Modrý kruh, moření dřeva, obtížné, každou část je třeba mořit zvlášť, než dostanete takovýhle efekt.

Báječná místa pohádek Já myslím, že je tam najdete, myslím ta svoje místa – konec konců mají dobrý konec a dřevo je pohádkové samo o sobě..

 

A na dvou tubusech v popředí visí řada menších obrazů ze dřeva, měřítko jsme při věšení měli jediné – aby se k sobě hodily.

Myslím, že každý ten dřevěný obraz má v sobě nějakou jiskru, jiskru nápadu, který zapálí další nápady a taky se rozsvítí sny. Pak přijde na řadu zkušenost a praxe a to znamená dřevo. Dřevo jako spoluautor.

Potom už jsou to hodiny, někdy i dny práce a zkoušení, během kterých máte v hlavě – asi někde za očima – už hotovou věc. Ale bez té první jiskry by nebylo nic, socha by neožila, obraz by nevyprávěl.

Jenom práce nestačí, ale bez ní to nejde, nakonec je to všechno jeden celek

 

Dnes se ve všech pádech sleduje slovo interakce, takže vlevo si můžete potěžkat

Činky-  sedm druhů dřev a vpravo si zatočit na

Kole štěstí – stromů, dřeva  To vaše vám po zastavení kola ukáže zobáček nahoře. Raději věřte sobě. Ale když si vytočíte třeba borovici, na parapetu některého z oken možná najdete figurku, která tady zastupuje strom.

Ubývá světla, tak ať nám na cestu svítí

Lampa, jako připomínka dlouhých večerů a krásných knih.

Pult na noty je tu jako připomínka muziky, zpěvu- přijdou lepší časy a zase si zazpíváme, krásné společné hraní máme rádi a předáváme.

Na závěr, jako bonus máte pohled ze střechy na Prahu –  počasí je lhostejné,  Praha je pořád Praha.

A až se ze střechy vrátíte, můžete projít výstavu ještě jednou. S jinýma očima a novou náladou.