Dub | Martin Patricny

dub červený a dub letní
list a plod dub letní
dub

(Quercus) Oak; Eiche

U nás jsou nejznámější dva druhy dubů: dub letní (Quercus robur) – křemelák a dub zimní (Quercus petraea) – drnák. Oba dva druhy jsou staré a patří do naší krajiny odedávna. Nejsnáze je rozlišíte podle listů a plodů.

Dub letní má misky – číšky žaludů na dlouhých stopkách a jeho listy mají stopky krátké. Dub zimní naopak, má dlouhé stopky listů a krátké u žaludových číšek.

Třetím druhem, s nímž se u nás můžete setkat, je původem severoamerický dub červený (Quercus rubra), jméno dostal pravděpodobně po kouzelné podzimní barvě listů, které mají laloky špičaté. Ve Španělsku i Portugalsku mj. se pěstuje korek – tedy korkový dub (Q. suber), jehož borku stále potřebujeme na zátky do lahví, pro výrobu obuvi či na podlahy…Quercus suber,“ korkáč“, je stálezelený, neopadává.

Dřevo dubu je velice žádané a vždycky bylo. Má úzkou nažloutlou běl, která se zpravidla odstraňuje. Podléhá totiž snadno zkáze ( jen běl!), ať už houbami či hmyzem. Jádrové dřevo je hnědé až tmavohnědé.

Z jeho dřeva se dá udělat asi nejširší sortiment potřeb a výrobků. Včetně např. topůrka sekery.

Dub je nejen pevný a tvrdý, ale i houževnatý a velmi trvanlivý. Co se týče houževnatosti a trvanlivosti, šlape mu na paty akát, houževnatostí ho dokonce předčí, akát ovšem nedorůstá takových rozměrů. Trvanlivost? Dub z našich dřev asi nejlépe snáší střídání mokra a sucha, opatrované rámy oken z dubu vydrží snad navždy.

U nás, v řece Moravě, byly nalezeny čluny z doby Velkomoravské říše, které byly převážně z dubu.

Kromě lodí se z dubu dělala mlýnská kola, mosty, lávky, často i tisícilitrové sudy.

Zejména dub zimní je klasická řezbářská surovina. Středověcí řezbáři v Nizozemí, Německu a kolem Baltského moře dovedli řezbu dubu k dokonalosti.

A samozřejmě, kromě všeho ostatního, se z dubu odedávna vyráběl nábytek, který bez problémů přečkal až do dnešních dob.