takhle vypadá
už jste ji viděli v dešti, v bílém hávu, takhle vypadá hotová –
- ze dřeva hrušně, výška 65cm, povrch tvrdý voskový olej.
Na jednom obr. píšu zezadu, to tak mám, že z jednoho pohledu vidím přední část, potom bok a nakonec konec.
Co jsem se naučil při práci na soše, která není přímo abstraktní, ale je vysoce stylizovaná, vám napíšu někdy příště…
Socha jménem Tělo.
Použitý materiál – dřevo.
Planá hrušeň vyrostla na kraji lesa. Když jsme přišli do míst, kde stála, bylo jí už jistě sedmdesát, možná víc let. Našeho synka jsem na toulkách vysazoval do její rozsochy. Před čtyřiceti lety. Každý podzim dojemně nabízela svoje kyselé a trpké hruštičky, a když přišla zima, byla kolem ní země zelená těmi pláňaty. Kolik jí bylo, když uschla, můžete odhadnout na příčném řezu, 150 let? Nechal jsem ji stát ještě čtyři roky, chodil jsem za ní každé jaro, podívat se, jestli obrazí, ale i její víly už ji opustily. Vloni (2024) v prosinci jsem ji porazil a její dřevo zpracovávám.
Ano, strom se proměnil v dřevo. Socha jménem Tělo je právě ze dřeva téhle hrušky. Ale tím, že jsem dřevo proměnil v sochu, příběh ještě nekončí! Někdo si tu sochu oblíbí a bude ji chtít mít doma, aby se na ní mohl podívat, když se probudí. Aby ji mohl pohladit, když kolem ní půjde na záchod a koupelnovat. Bude ji chtít tolik, že si ji koupí. Co pro sochu znamená změna majitele? New age, vita nuova, nový život! Nevím, jak se to řekne v řeči hrušní.
