Podzimní ráno bylo dneska studené. A před chvilkou jsem měl svátek, svátek, bylo Martina, už zase! A tak jsem pro vás vytáhl jednu příhodu z knihy Tajemství Dřeva…
Hádej hádej hadači!
Přišel k nám bílý kůň, / zalehl nám celý dvůr.
(sníh)
Jestli nevíte, kdo to byl, tak to byl bílý Bůch, který kdysi dávno přišel se sněhem k jednomu chudému chalupníkovi a přinesl mu skleněnou trubičku. Vyndal ji z dřevěného tubusu, pouzdra a podal ji chalupníkovi. Touhle trubičkou se měří teplota. Řekl mu.
Co? Jaká, čeho? Ptal se chalupník. Já měřím teplotu rukou. A vzduch nosem. Ale jeho třináctiletý synek se Bůcha zeptal, jestli tou trubičkou se dá měřit i teplota vody.
Ano. Řekl Bůch a ohlédl se po svých ženách. Jenže ze všech jeho žen tu najednou byla jediná – Celsia.
Podíval se na ni a řekl: Zařiď to. Když voda bude v ledu, bude to nula. A když bude vřít a měnit se v páru, plyn, tak to bude sto dílků. Sto stupňů. Zařiď to, aby si to lidé zapamatovali a pro mě, řekl chalupníkovi, udělejte z té vody, co se vám mění na kamnech v páru, horký čaj na průdušky, a… nějak mi vyhládlo. Nabral do ruky sníh, podal ho chalupníkovi a sníh se proměnil ve švestkový koláč s mákem.
Krásná tmavovláska Celsia uposlechla. Jenže ostatní Bůchovy ženy nedávaly pozor, zvlášť Reaumura s Rankinou byly neukázněné a podobně jako Farenheita a Kelvina se zvědavě rozletěly kolem a nedávaly pozor, no a zvrzaly to. Každá zkrátka udělala stupnici jinou. Zmatení stupnic nastalo. Babylonská věž stupnic.
Od těch časů mají lidi různé stupnice pro měření teplot, pokud ovšem neměří rukou. Maminky měří kojencům teplotu láhve na tváři, na předloktí a ty nejpozornější na očním víčku. Ve stavu zavřeném.
Když Bůch viděl, jaký zmatek jeho ženy na světě provedly, moc se mu to nelíbilo, ale pak si řekl, že oni si s tím lidi nějak poradí, jsou to fiškusové.
Ale doma si sám pořádek udělal!
Bílé znaménko má za dnešek jenom Celsia, řekl.
Jindy používal červenou vlaječku a zase jindy květ šípkové růže do vlasů anebo puntíky – bílý a černý. Tak odměňoval chování. Neutralita byla třeba nepřítomnost vlaječky.
Vy ostatní, podíval se na ženy přísně, máte černý puntík. Ženy zašuměly.
Ano, černý bod. Pokračoval Bůch. Takže dnes večer při modlitbě a díkuvzdání a po celou dobu večeře budete za trest sedět na novém lidském vynálezu jménem umakart. Taková umělina. Budete sedět…
Až zčernáme? Zeptala se ta drzá Farenheita.
Ne, až se vám bude potit… až se budete potit.
No a co milánek Celsia? Ptala se Reaumura.
Ta bude sedět vedle mě, na ohřátém borovém prkně, řekl Bůch a jeho ženy se zatetelily.