-
strom
-
-
Lípa (Tilia.) Lime; Linden
Lípa je včelí strom. Nejen potravou, ale i materiálem na úly a rámky.
Je to léčivý strom, její suchá květenství patří do všech plicních čajů. Popel z jejího dřeva pomáhá při náhlých příhodách břišních.
Lípa je jeden z hlavních stromů řezbářů. Hlavně srdčitá – malolistá. Ve střední Evropě má nesporně hlavní zastoupení. Před tisíci lety i dneska.
Mohlo by se zdát, že lípa je homogenní, stejnoměrné, někdo může říct fádní dřevo. Ano, většinou tomu tak je, ale ne tak docela. Jádro není barevně odlišeno, barva je žluto- smetanově až šedobílá.
Dřevo bývá stejnoměrně husté, poměrně pevné. Dobře se lepí i moří. Není moc trvanlivé a ochrana před červotočem je nutná.
Má typickou vůni, ale u vyschlé lípy už není vůně tak silná. U dřev některých druhů lip máte pocit, až jakoby mastnoty a dřevo na řezu je pololesklé a krásně se řeže. Opravdu záleží na tom, kde a jak strom vyrostl, kdy a jak byl strom poražen, rozřezán i jak byl usušen. A taky jak si kdo umí vybrat…
Její přířezy jako jen málokteré snesou řezání přes vlákna – kolmo k vláknům bez velkého vyštipování. Nicméně jsou druhy lip, jejichž dřevo při ručním i strojním broušení zalepuje brusivo – naštěstí to není trvalé a k očištění stačí i hustší molitanová houba. I v dnešní době se lípa moří na tmavší odstíny nebo tónuje slabým roztokem barev. A co všechno se z ní dělá ještě? Mísy a misky, dřeváky, rýsovací prkna a – formy kloboučníků.
-
lípy v lese
-
čerstvě poražena
-
příčný řez
-
středový řez
-
tečný řez
-
očkovitost
-
dřevo řezbářů
-
stopy dláta
-
špejle
-
stará známka s lipovou větévkou
-
Bobulka Dřevíková
