Kdo pomlouvá, zároveň zrazuje, Dante dal zrádce ve svém Pekle na to nejhorší místo.
Poslechněte si arii o pomluvě z Lazebníka Sevilského, jak ji zpívá Eduard Haken.
Ale nejlíp o pomluvě asi psal Villon! Dává nám ve své baladě recept na odporný sajrajt (Vem arzenik a olovo tam vlej…) a radí- Škvař v tom jazyky svých klevetníků!
V jiném přebásnění –
…výplachy škvař, co holky poživačné
si v nevěstinci vzaly na rozkrok –
a jazyky v tom udus pomlouvačné…
Prostě hnus. Pomluva je hnus.
Nemyslím jen nějaké to klevetění a drby zvědavosti.
Pomluva je Z L O . Nikdy se nepaktuj se zlem, řekl mi kdysi moudrý muž.
Nešpiň se s ním. Kdo podvádí, věří že podvádějí všichni. Kdo lže, myslí, že mu všichni lžou. Kdo krade, bojí se, že ho všichni chtějí okrást…
Dneska se pomluvě říká i jinak, hejty třeba. Nebo se pletu? Jestlipak si dost hlídám, co vypouštím z huby?