Včera jsem byl na předpremieře filmu Stavby s vůní dřeva.
(Dík za pozvání!) Natočila Fakulta Lesnická a Dřevařská, ČZU, režie Jana Škopková.
Základem pro mě byly otázky: Proč ve Skandinávii, ale i např. v Rakousku je počet dřevostaveb násobně vyšší než u nás a – Proč vyvážíme kmeny stromů, kulatinu, kterou sami můžeme a umíme zpracovat…
Cestou domů jsem myslel na první výstavu o Dřevě u nás, kterou jsem stavěl pro Národní muzeum v Praze. Kolik z těch mnoha návštěvníků FILMU bylo tehdy ještě v plenkách! Nebo na houbách!
Propaguju dřevo spoustu let, začal jsem v časech, kdy se Lesnická a Dřevařská fakulta teprve stěhovala do Prahy…no jo, už jsem holt pamětník.
Film má celou řadu partnerů- i mediálních, (např. Dřevo a stavby) a srozumitelně a přehledně vysvětluje výhody stavění ze dřeva, popřípadě i ze dřeva. Podařilo se. A ještě něco:
Dřevo nás lidi nepotřebuje, stromy tu byly dávno před námi. To my lidi potřebujeme dřevo. Potřebovali jsme a budeme potřebovat. K dobrému životu.
Mimochodem, napadla mě i umělecká zkratka: Šťastné a veselé ženy jen v sukničkách z jehličí tančí na parketu z CLT panelů. A potom usednou, natáhnou nohy a kamera zblízka zabírá jejich chodidla – a! – Žádná zadřená tříska. Ani jedna. Protože dneska už se dřevo nejen hobluje, ale i brousí…
