Přirovnání alias Metafora
Když jsem chodil do školy, tak nás učili, že metafora je přirovnání. Dnes je otázka složitější, ale abychom tu složitost pochopili, museli bychom se naučit spoustu dalších pojmů a slov a oddělovat od sebe např. metaforu a metaforické vyjádření a já nevím, jestli je to důležité pro kohokoliv kromě jazykozpytců.
Zůstaneme –li u toho jednoduchého starého – že metafora je přirovnání, což pro účely tohoto přemýšlení snad stačí, můžem se na nějakou tu paní M. podívat. Ve Špalíčku veršů a pohádek, kde se sešel Jiří Trnka a František Hrubín je báseň o Šahrazád, která tak dlouho králi vyprávěla pohádky (tisíc a jednu noc jí naslouchal), až zachránila život svůj i životy dalších panen. A když chtěl Hrubín popsat o jak dávných časech se bude vyprávět, napsal, že v těch pradávných, velmi dávných dobách ještě věřil lid i knížata, že hvězdy visí na železných skobách a zem je jako koláč placatá…
V jiné básni popisuje zase Vladimír Holan důvěru sázkaře, jeho víru, že jednou vyhraje, přirovnáním – tak také čekávají lebky, že naroste jim zase vlas.
Ach ano, gambleři, navštivte kostnice a jejich kadeřnictví! A teprve až na staré, zpráchnivělé lebce učešete pěšinku z nových vlasů, pak, jeďte do Vegas Las.
A co třeba: Miluju a pták zpívá v mém hrudním koši…? To mě tak napadlo, vy mi rozumíte a přitom víme, že v hrudníku žádného ptáka nemám, natož takového, který by zpíval!
Bývá metafora v poezii věčně živá, ale ona je živá i v každé z řečí.
V dlouho ztracené a po létech nalezené přednášce J.L.Borgese na Harvardu (Ars Poetica, MF 2005) čteme – Pro antické autory byly tedy knihy pouhou náhražkou…Schopenhauer prý napsal, že spousta lidí zaměňuje koupi knihy se zakoupením jejího obsahu. Dal bych hodně za to, kdybych s panem Borgesem mohl mluvit dnes a zeptat se ho, co si myslí o dnešní už ne teorii, ale praxi nadbytku(!) kdy spisovatelů je víc než čtenářů…
Kapitolu v knize Ars poetica, nazvanou Metafora, si dovoluji doporučit.
Jenže nejvíc důležité je, co jsem se nedávno dověděl – můžete si to dohledat v knize R.M.Sapolsky – Chování
My lidi, přesněji asi – náš mozek, nedokáže spolehlivě odlišit metaforu od skutečnosti! To znamená, že přirovnání je pro naše myšlení stejně skutečné jako vlastní palec, o který zakopnem. Kdybych vám vyprávěl o vších či mravencích na intimních místech budete se drbat, i když mravenci u vás žádní nejsou! A nebo – všimněte si, jak jinak vnímáte strom, podle toho, jestli je jeho jméno (jen jméno!) rodu ženského či mužského. Třeba modřín je v němčině žena…
A metafora se dá zle zneužít.
Odlišovat koupi knihy od jejího obsahu! Ale hlavně – nezaměňovat metaforu se skutečností – povede se nám to někdy? Protože třeba v politice to už nejsou nálady, básničky, vyprávění. To může být a mnohokrát už bylo – zabíjení, krutost, zmar.
Pan Sapolsky píše:
Nedáme – li si pozor na to, komu nasloucháme, čemu věříme, čím měříme svoje činy, nový vlas už nám nenaroste.
Ilustrační foto – Toaleta, relief – asambláž, 46×48
rezavé staré umývadlo na dřevě jilmu- slouží k vymývání mozků? Ne, tohle jistě ne…poklidně se rozpadalo v lese, odkud jsem ho vyzdvihl a povýšil. Modrá je znak vody, o mozku ještě stále víme málo a přitom to co víme, nikdo neobsáhne…