Půst od příběhů
Kdo se na Štědrý den postí, ten prý večer uvidí zlaté prasátko. Jsou i jiné půsty v roce. A všechny ty půsty jsou jen čistě materiální. Zkrátka nejí se. Vynechává se nějaký druh jídla. Potom je konec masopustu a jíst se zase může. Dnes pro nevěřící je půst návratem ke zdravému životnímu stylu – je to logické, v dřívějších dobách jsme přece taky každý den neulovili, nenasbírali… Jenže všechny tyhle půsty se zabývají jen tělem.
V souvislosti s tím obžerstvím pohádek v televizích, možná přišel čas na jiný půst. Teď, když už je všude všechno upříběhováno, dejme si půst od příběhů! Kdo si dá půst od cizích příběhů, možná už večer potká sám sebe. Nejdůležitější je váš vlastní příběh.
Nebo ne? Myslíte, že nejste důležití? Tak se zeptejte Chytré horákyně, děda Vševěda, ale pozor – až potom, až váš půst skončí. Třeba při storypostu…
Jednou v roce to zkuste, zahoďte knihy, noviny, magazíny, oželte divadlo, film i vyprávění. Žádná televize ani rádio. Ani nosiče. Chcete být sami se sebou a sami sebou? Žít svůj vlastní příběh? Ano. Jiný nemáme.
Nebude to lehké. Žijeme tak zaplaveni vším tím cizím, že to vlastní stěží najdeme. A celý den nejíst je mnohem snazší než umět od sebe odstrčit všechno to, co do vašeho života nepatří… Potřebuje to kontrolu myšlenek, důslednost, pozornost… zahodit někdy mobil, nebýt na příjmu, vypnout sítě. Jít lesem může pomoct. Poslouchat tekoucí vodu, rozdělat oheň a sledovat, kam letí jiskry a kouř, a taky mraky… Dýchat. Cítit a ctít sám sebe. Věřím, že se mi to povede. Vám to taky přeju.
