Loni zhruba dokončená kniha, nechal jsem si ji vytisknout a po třech měsících, po odstupu, s poměrně chladnou hlavou se k ní vracím. Mám už taky pár posudků od lidí, kterým posílám.
Hned při prvním čtení jsem zjistil důležitou chybu v přístupu k jedné kapitole a budou ještě další úpravy…
ukázka?
Omluva, kterou budu opakovat-
Číst poezii je jiné, než číst souvislý text, prózu. A tady máte oboje najednou. Pro někoho možná obtížné čtení, které jiná bude vychutnávat.
Všechny básně, které se ke mně dostaly a dostanou, rozděluju na dvě části –
na ty pro „ústní podání“, to jsou takové, které vám můžu vyprávět – říkat, recitovat, sdílet je s vámi hlasem
a na ty pro čtení, které si většinou nechávám pro sebe.
Budu vám vyprávět především o těch prvních, o těch, které padesát a víc let oživuju.
Básně si můžete ještě dál rozdělit–
na ty, které vyprávějí nějaký příběh, říká se jim epické,
a ostatní, které nevyprávějí příběh, vyjadřují spíš pocity, náladu,– těm lidi říkají lyrické.
Dalo by se říct, že jestli věta je zapsaná myšlenka, potom verš (část básně) je zapsaná nálada.
Nejsem odborník přes poezii! Píšu, abych věděl co si myslím, napsal kdysi Vladimír Just a jistě nebyl první
Možná i proto si lidi dřív psali dopisy. Většinou rukou. Když přemýšlíte o nějakých důležitých věcech, je dobré psát si poznámky rukou. Nemáte pak totiž mezi hlavou a tělem prostředníka. Co s člověkem udělají různí prostředníci, zvláště električtí, se ukáže až za řadu let…
Jestli jste ještě nikdy báseň nečetli, ani neslyšeli, vzpomeňte si na text písničky, kterou máte rádi. Je to podobné, jako když báseň oblečete do muziky, do melodie.
Co dál -víte, že jsou už celé knihy o přesvědčování? Ano, o tom jak někoho přesvědčit. Třeba aby si něco koupil, to je celá věda.
Ale – chci já někoho – třeba vás – tebe – nějak přesvědčovat?
No vlastně ano, ano, chci.
O čem?
Že číst báseň je zdroj radosti, potěšení?
Že b á s e ň vám může půjčit křídla? Že můžete odletět s růžovými plameňáky do teplých krajin svých snů? Že v tom nejkrásnějším světe vás vítá vaše vlastní fantasie? Říká vám, že lidi jsou tak báječní, jaké je potřebujete. A milují vás! No ano, už to bez vás nemohli vydržet! Že lodička , která má žebrování z veršů…
Jak to říkat a jak ne
Jak ne?
V kravatě, upjatě a v saku. To radši v pytli.
Ano. Můžete použít i pytel, bude-li k němu sedět text. Bude -li proč.
Komediant, kterého v sobě mám mi vždycky našeptává, že jako lidi máme rádi divadlo. Říkám třeba veselou hříčku o ševci, který něco hledá na skříni a nemá štafle a tak vleze na židli a spadne a to co hledá to nakonec taky není ono.
(E. Frynta)
Na židli vylezl a vzpažil,
v obydlí svém štaflí nemaje
a ten předmět uchopit se snažil
jenomže stál příliš u kraje…
No a já prostě v těchhle místech opravdu vylezu na židli a trochu na ní u kraje balancuju.
…strašlivý je nenadálý pád…
Upoutám pozornost, takový fór nikdo nečeká – vtáhnu do děje a přitom neruším příběh. |Panu Fryntovi by s to líbilo? a panu Vyskočilovi (autorské divadlo na DAMU, m.j.) se to líbilo, i když o tom slyšel jen vyprávět.
j
Jako v nebi
Kozička a dudlík
Poezie v lodičkách