Stařecké sny
V dobách vlády jedné strany, kdy všeho byl nedostatek, byla kniha o snech jedna z nejžádanějších. Kdo věřil, hned ke knihkupci běžel. Na Snář se stály dlouhé fronty, tisíce výtisků bylo, a – nedostalo se na všechny zájemce!
Nyní, před chvilkou, čtu v nějaké kritice odsudek – jde o stařecký sen…
Ptám se – co je špatného na stařeckých snech? Copak sny stárnou?
A vůbec – Odkdy jsou staří staří? Když nám bylo patnáct, mysleli jsme, že padesátníci už nesouloží. Přesněji řečeno – vůbec jsme si je nespojovali s erotikou…
Řekl bych, že moje sny se od dob středního věku nijak výrazně nezměnily. Ještě se nad tím zamyslím a proberu si to s chladnou hlavou. Ale ne, nezměnily.
On takový dobře napsaný stařecký sen je jistě lepší než nezkušené mládí, nemyslíte? Ostatně – mládí neví nic o stařeckém snu, nepozná ho ani.
Mládí přece ví kulový! Ti staří byli někdy mladí, ale mladí ještě staří nebyli, jak by tedy mohli něco vědět?
Vojtův sen. Dívka, kterou dnes minul na ulici a otočil se za ní, aby víc viděl, leží v jeho posteli a směje se, když jí rozepíná pyžamový kabátek. Na otázku proč se směje, mu říká, že se na něj těší, i na to, co s ní bude dělat. Miláčku, říká mu.
Michal sní o dívce, kolem které prošel na schodech. Zdá se mu, že na něj čeká v jeho posteli a usmívá se, směje se, když ji svléká. On se jí ptá, proč se směje a ona odpovídá, že se těší na to, co spolu budou dělat…
Který z těch dvou (mužských) snů je starší?
Jestli čekáte, že začnu probírat rozdíl mezi sny mužskými a ženskými, mezi sny denními a nočními, mezi sny a podvědomím a tak podobně, zklamu vás. Jistěže o nich něco vím, ale to vy víte taky, že? Mezi snem Vojty a Michala je časový úsek, rozdíl, skoro čtyřicet let.
Možná 2.000 let starý je Snář, který sepsal Artemidoros, vyšel kdysi v nakladatelství Svoboda, edice Antická knihovna. Ještě se objevuje v antikvariátech – zalistujte.
A poučení? V případě snů je úplně jedno, kolik vám je. Je možno úplně pominout věk snících.
