Tak zase jedno dilemno mi nastalo, no.
Sochu vám ukazuju v bílém i přírodní, dřevo hrušně. Tahle holka ještě nemá jméno, ještě ani na prodej není, chci si nechat udělat odlitek, aby mohla být i venku.
A kde je onen rozpor? Je to jednoduché – má tahle socha ležet, nebo stát?
Dilema je situace, kdy je nutné se rozhodnout mezi dvěma nebo více možnostmi, z nichž žádná není zcela uspokojivá nebo žádoucí.
Jenže tady nastal případ, kdy se mi ty „situace“ líbí obě. Postavím ji, koukám ze všech stran a je to dobré. Položím ji a ano, je to ono!
Saprlote! Proč mi ta holka nenapoví? Proč neřekne jak chce být?
Jdu ven z dílny a jako bych slyšel hlas – Není to vlastně jedno? Chvíli budu ležet, chvíli stát. Ty to přece taky tak děláš. A navíc ještě sedíš, truhlíku…
Výška když stojí – 62cm, když leží tak 32cm.
Napsal jsem kdysi v jednom fejetonu o úskalích, co čekají sochaře a zvl. když dělá sochu hodně stylizovanou, nebo přímo abstraktní, to by se sem hodilo, ale nemůžu ho najít, toho fejetona – tak snad jen:
- Pouštíte se do prostoru. Socha, jak ji obcházíte, nebo ji otáčíte, se stále mění a přece by žádný pohled na ni neměl být rušivý, blbý. Někdy je to docela nesplnitelný úkol.
- Řežete – li, nebo modelujete sochu, např. ženské tělo, máte se o co opřít. Většinou víte, kde na těle by mohly být prsy, jak vzdálený je rozkrok od pupíku atd. Pokud nevíte, svlékněte svou ženu nebo vílu.
- U abstrakce žádnou podobnou berličku nenajdete. Můžete jít za dřevem nebo mít nakoukáno z přírody i atelieru. A někdy zkrátka VÍTE. Nevím jak, nevím proč, ale nějak prostě vím. – Tohle je třeba prohloubit, tamhle ubrat. U sochy ze dřeva(nejen) nemůžete přidávat, víte? Co uberete, je zkrátka pryč…Je to někdy poměrně obtížné.
- Proč to teda ti lidé dělají, když je to tak těžké? Protože to je vzrušující práce. Děláte něco dobrého, co tu předtím nebylo. A někdy můžete přerůst sami sebe.
