Tři lidské otázky
Tři otázky jsme si určitě víc než dva tisíce let pokládali.
Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?
Na tohle téma najdete v knihovnách i knihkupectvích spoustu zaprášených i funglnových knih, ale odpovědi si musí najít každý sám.
Mnozí začnou seznamem toho, co nejvíc chceme – erotika (láska), strach, touha po moci, po uznání. A pořadí bude asi různé.
Jiní si uvědomili, že je třeba pozorovat především sebe sama, svoje pocity v různých situacích, ale i tep, bolest, dech a to vše tady a teď, protože vlastně nic jiného skutečného nemáme.
(Napij se vína, neboť nevíš ani/ zda vzduch jež vdechneš, zas vydechneš, nebo ne. O.Chajjám)
Další pochopili, že nejsme zahlcení jen reklamou, technikou, počítači a jejich produkty. Pochopili, že lidi jsou zahlceni p ř í b ě h y , které mnohdy ani nedovedou odlišit od skutečnosti. V průběhu let jsme vymysleli a nashromáždili nesčetné množství příběhů o smrti, o bozích, ráji a pekle, o vině a trestu… Ale když ti, kteří pochopili, že všechna náboženství jsou příběhy vymyšlené lidmi pro lidi o tom vyprávějí jiným lidem, tak mnozí jim nevěří. Protože oni věří některému z příběhů, mají svou víru, která je mnohdy podpořena řadou válek, zabíjení, krutostí a krví, ale i radostí a štěstím.
Jakou jistotu máme? Co opravdu víme?
Jediné – že všechno je změna. Změna i nás samých, našich těl, kůže, srdce, pocitů a i toho, čemu někteří říkají duše. Může se to zdát málo, jenže všechno co děláme, záleží právě na tom.
(Sokrates – Vím, že nic nevím. Bible, Kazatel – Co tedy má ten, kdož dělá, z toho, o čemž pracuje?)
Kdo jsme?
Moje velké téma je, jak se proměnila bázlivá nahá opice v člověka, který ovládl jiná zvířata planety Země – já tam někde v dávnověku tuším dřevo, přesněji – oheň – a schopnost ho použít a udržovat. Jiní (Harari) píší o proměně lovců a sběračů v zemědělce – podvod jménem pšenice, a o ovládnutí planety díky lidské schopnosti spolupracovat. Jenže ta spolupráce je možná právě díky příběhům.
Změnilo by se něco, kdybychom místo dějin filosofie probírali filosofii? Bůh ví – zase příběh! Není lehké opustit příběhy.
Poznej sám sebe. (např.J.Čapek, Kulhavý poutník)
Kdo jsem, odkud přicházím, kam jdu? Lze vůbec odpověď najít, když všechno se pořád mění?
A proč vlastně vůbec odpověď hledat?
Protože i střípky odpovědí mají svou cenu.
Ale aby to, co jsem tu napsal, sebral, citoval, mělo smysl, musel bych to umět napsat tak, aby pochopil každý, kdo vychodil základku, kdo chce znát a taky – aby se to k němu dostalo…
No jo, no. To nemá být rezignace, povzdech. Krásu tohohle světa máme každý v sobě. Jiný svět není a bez sebe – vtip na závěr – taky být nemůžeme.
Pěstní klín,
nejde o arch. nález.