Akát (Robinia pseudoacacia) Black Locust; Scheinakazie
Pochází z východních oblastí USA, je tu s námi teprve od druhé poloviny 19. století. Dnes už se nevysazuje, platí za plevelnou rostlinu (odborně: invazivní). Kmen i koruna nejsou pravidelné, často se rozvětvují.
Akát je jedno z mála dřev u nás, které má v sobě zelenou barvu. Má úzkou, hnědobílou běl a ke dřeni jde žlutozelenohnědá barva jádrového dřeva. Ještě zelenější je dřevo škumpy orobincové a dřevo katalpy, které jde ovšem do šedozelena. Zeleň časem hnědne.
Textura akátu je stejně krásná jako u všech dřevin s kruhovitě uspořádanými cévami. Vybrané části jsou atraktivní i díky světle žluté běli a zejména očkovitosti, která např. ve středních Čechách je hojnější a najdete ji častěji než např. u javorů. Dá se využít i na šperky či menší misky. Pro misky je potřeba přířezy opatrně sušit – praská!
Já dělám z akátu topůrka nebo násady, protože něco vydrží. Akát se těžko hospodářsky využívá, protože jeho kmen má velmi nepravidelný tvar. Ale v poslední době se názory na jeho dřevo mění, těží se i pro pily a s úspěchem se z něj dělají plotovky, zahradní nábytek, objekty na pískoviště – právě pro jeho trvanlivost.