Dřevěná knihovna
Nápad na skládanou Knihovnu, dřevěný obraz – reliéf, jsem dostal kolem roku 94-5.
A Dřevěná knihovna je moje nejčastěji napodobované dílo. Už se mi několikrát stalo, že někdo viděl takovou napodobeninu a podle ní si vytvořil názor na mě i na mou práci. Není to příjemné.
Jednou mi dokonce přivezli ukázat „takyknihovnu“ z Itálie. „Umělec“ si nechal u truhláře nařezat lišty – nebo to byly zbytky od rámaře? – a pak to nějak halabala poskládal. A měl obraz. Ach jo.
Ten nápad se napodobuje, protože má sílu. Je báječný. Není to jen skládané dřevo – má hlubší smysl. Někdo si myslí, že rozhoduje počet druhů dřev. Možná. Ale taky – právě z knihoven jsme donedávna čerpali své vědomosti. A protože stromy zapisují své životy do dřeva, získává Dřevěná knihovna význam mnohem hlubší. Staré heslo „Ukaž mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi“ tu znovu ožívá – jen v jiné souvislosti.
Každou knihovnu stavím jako obraz. Každá je jiná. Přistupuji k ní tak, jako malíř ke své krajině nebo zátiší.
Krajina, Zátiší, Knihovna – to jsou jen různé formy, názvy.
Vždy začínám znovu, od prázdného prostoru. Možná se do každého obrazu přenáší všechna ta léta strávená se dřevem – nebo, řečeno prostěji, je to výsledek dlouhé spolupráce
Knihovna je jen malý výběr z nepřeberného bohatství přírody. Každý kus dřeva je životopis stromu, zapsaný do jeho letokruhů. Nikdy v ní nejsou stejné „knihy“ – tuto knihovnu nikdy nepřečtete celou, i kdybyste žili tisíc let.
Vzpomínám si, jak kolem roku 1995 můj přítel – dřevosochař – žasl nad tím, že do svých dřevěných obrazů dávám i obyčejné klacky. Tehdy jsem byl možná jediný, kdo pracoval i se strukturou, stářím a drsností dřeva. Dnes si kartáče na strukturování koupíte v každém hobby marketu.
A nakonec – ano, pečlivě dbám na dokončovací práce. Jen tak může naplno vyniknout kresba a textura dřeva.
