O plakátu a obálce
Hana Hegerová zpívala někdy, jak lepič od cirkusu lepí plakát se dvěma slovy – . Dnes naposled. Představuju si ten plakát: šapito, manéž, koně nebo co všechno na něm původně bylo a přes to velkým písmem ta dvě slova. Cirkus zítra balí a lepič zamilovaný do krasojezdkyně se přesune s ním.. Ti ostatní, co jsou zamilovaní taky, muži do akrobatek a ženy do krotitelů a kouzelníků, ti tu zůstanou a vrátí se zas ke svým „normálním“ životům.
Kdyby plakát byl uměleckým dílem, snad by tu byl od toho, aby člověka na chvíli z těch normálních, zaběhnutých chvil vyrušil. Ukázal něco jiného. Nebo je tu od toho cirkus?
Když jsme v r. 12 chystali obálku pro mou knihu povídek (Jako v nebi)dostali jsme se do – řekněme – přátelského sporu:
On plakát je taky výtvarné dílo, pochopitelně. A pokud má tendenci vybudovat značku a podobně, pak může být zohledněno i něco jiného než jasný záměr – jdi a kup, jdi a navštiv, jdi a klikni…
Jenže pokud si představujete tvůrce plakátu, grafika, jak sedí a láme si hlavu co na plakát dát, pokud ho tedy právě nelíbá můza, je to asi nesprávně. On zkrátka škrtá a škrtá všechno, co by tam mohlo být, až zůstane to pravé.
Když jsem chystal obálku knihy Tajemství dřeva, připravil jsem hned sedm návrhů a někde použil jako podklad svoje obrazy. A rozeslal jsem to skoro na sto adres s prosbou, aby mi mí přátelé a známí dali vědět, co se jim líbí. Někteří to opravdu udělali a podle nich jsme s panem Náprstkem dokončili obálku a plakáty. Po skončení kampaně jsme přišli na to, že výsledek zvýšil zájem o moje obrazy ze dřeva, ale na prodeji knihy se nijak výrazně nepodepsal…(Jsou na to svědci)
Vy si sami odpovíte zda je obálka knihy plakát, nebo ne. Já jsem se trochu pozdě poučil, že plakát se nemusí líbit. A že je ještě jedno hodně důležité hledisko při plakátové tvorbě – totiž – kam ta upoutávka přijde, kde bude umístěna.
Protože pokud minete např. takovouhle plakátovou plochu, co z ní ve vás zůstane? Čeho si všimnete?
A jak jde čas, zdá se, že přestávají platit i různá přikázání, zákonitosti, co se výtvarníci učili na „grafárně“. Třeba že do výtvarného díla by se neměl dávat text, že je to degradace. Smějete se? Já už taky. Kde jsou časy, kdy Mucha dělal plakát pro Sarah Bernhardtovou. Zaujal by dnes plakát Toulouse- Lautreca?
(Josef Kroutvor vydal obrazovou publikaci Poselství ulice, najde se v antikvariátech, už od 300Kč!)
Tak jsem si časem vyvodil, že na plakát patří jen jedna jasná, výrazná (řvavá) věc. Ostatní škrtat.
Udělali to už kdysi ti tvůrci z cirkusu, možná mimoděk. Použili dvě hodně výrazná slova Dnes naposled. A ještě ve vás ta dvě slova vzbudí pocit, že něco zmeškáte, když…
Až budu dostudovaný a s dostatkem zkušeností, svou budoucí knihu o plakátech takhle nazvu!
Dnes naposled. Ano.
Zatím jsem erudován asi jako ten lepič a miluju krasojezdkyni.
Martin Patřičný