Jasan | Martin Patricny

strom
jaro
mladé lístky

Jasan (Fraxinus) Ash; Esche

V našich krajích nejčastější je jasan ztepilý (Fraxinusexcelsior).

Opadavý, štíhlý a vysoký strom s dlouhým, často rovným kmenem. Roste (nejen) na březích potoků a řek, spolu s olší. Jasan má trochu zvláštní růst. Prvních cca 40 let, roste velmi rychle, teprve potom zpomaluje a po stu letech věku většinou růst končí. Na jeho dřevě se to projevuje tak, že řez mladým kmenem je bílý, kdežto rozříznete-li kmen středního věku, odlišuje se bělová a jádrová část od sebe tak výrazně barevně, že se nemůžete splést.

Viděl jsem běl jasanu nažloutle bílou, ale taky překrásně růžově bílou, jako jsou jabloňové květy. Jádro, nepravidelné, je tmavohnědé. U hodně starých jasanových stromů na fošně či prknu bělová část úplně chybí, resp. není barevně odlišena.

Dřevo má pevné a tvrdé. Když jsme u dubu mluvili o houževnatosti, tak u jasanu si především řekněme o pružnosti.

Pro tuhle vlastnost se jeho dřevo používalo k výrobě lyží, saní, luků, madel a dalšího tělocvičného nářadí. Letokruhy jsou výrazné a vytvářejí mnohdy krásnou kresbu s nazlátlým odstínem. Nepravidelnosti růstu jsou žádané a krájejí se na dýhy. Dřevo lze mořit, jen pozor na barevný rozdíl mezi jádrem a bělovou částí. Dobře přijímá lepidla. Vzhledem ke kresbě se jako u ostatních„ve skupině“ používá při povrchových úpravách i drásání či kartáčování. Stále slouží i k výrobě nábytku, podlah, obložení…

Čím se jeho dřevo liší od dubového? Má širší bělovou část. Nemá viditelné dřeňové paprsky, zrcátka. Od jilmového? Je těžší, pevnější i trochu tvrdší. S akátem si ho nespletete – už kvůli barvě.