Jilm | Martin Patricny

mladé jilmy
větvička

Jilm (Ulmus) Elm; Ulme

Všechny druhy jilmů byly na pokraji vyhynutí. Doufám velmi, že je ten minulý čas na místě. Jilmy napadla houbová choroba, grafioza, kterou roznášejí dva druhy hmyzu a která zdecimovala, zničila obrovské porosty…Dnes už by sochař Henry Moore rozměrné jilmové kmeny pro své sochy sháněl velmi obtížně.

„Jilmy mají jednu zvláštnost, podle níž je poznáte (od jara do podzimu), a to jsou listy. Ty totiž nejsou pravidelné, jedna půlka čepele je větší, než druhá.

Jinak mám pocit, že v názvosloví panuje poněkud zmatek. Prof. Amann uvádí tři hlavní druhy jilmů

Ulmus minor, carpinifolia – habrolistý, u jiných autorů polní

Ulmus glabra – horský, jinde horní, drsný

Ulmus laevis – vaz.

Píšu o tom proto, že onu tmavou hněď, tabákovou až čokoládovou, o níž se dočtete v literatuře, má dle mé zkušenosti pouze jilm habrolistý. Ostatní mají podobnou běl, slonovinovou, nažloutlou, ale jádro poměrně světle hnědošedé. Tato světlejší dřeva jsou i lehčí a méně pevná a tvrdá. Jilm mívá nádhernou kresbu na tečných řezech, vlnovky, někdy s ostrým úhlem.

Bohužel, v současné době se ke dřevu jakéhokoli jilmu dostanete asi jen náhodou.

Jilm našel velké uplatnění v nábytkářství. Říkalo se mu „český mahagon“. Dobře se leští, moří, dobře přijímá lepidlo. Přestože patří ke dřevinám kruhovitě uspořádaným, dobře se soustruží.

Pohádkové kouzlo jilmového dřeva je např. u kořenice – očkovitých částí. Dobře vybraná část je bez dalších zásahů jako hotový obraz.