Mít moncla pod okem

20. května 2022

Napsal Martin Patřičný

Mít moncla pod okem

 

No tak monokla, no. Nemusíte ho mít jen po rvačce, víte?

Myslím na jednu historku z řeky Sázavy, kterou jsme kdysi sjížděli na lodičkách.

Před jedním jezem a peřejí jsme se odebrali k poradě, co uděláme. Nechtěl jsem přenášet bágly ani lodě, ale byl jsem přehlasován. Lodě i s bágly jsme nakonec skoníčkovali, spustili na šňůrách a přesunuli do bezpečnějších vod. Ale já jsem si svou vertexku – prázdnou, vytáhnul zas nahoru, že si ten jez a peřeje sjedu.

A ještě jsem se ptal háčků, kdo pojede se mnou a kamarádka Lenka – přes varování svého muže –  souhlasila. Trochu mě to zmátlo, myslel jsem, že nepojede nikdo.

Projeli jsme! Neudělali jsme se v tom prudkém proudu! A přece nebyl k radosti důvod, ach ne! V poslední chvíli jsem zjistil, že musím loď namířit na pravý kraj peřeje a nahnal jsem ji do vrbiček, které Lenku uhodily. Neochránila si celý obličej, protože držela pádlo…Já jsem to slíznul taky, ale už výrazně míň. Přistáli jsme a Lenčinu tvář jí holky ošetřily jak mohly, opatrně vyčistily, desinfekce a namazaly. Nevypadalo to dobře a já jsem tušil, jak hrozné to bude další den…

Další den Lence obličej zčervenal, zmodrala a když se losovalo kdo s kým pojede, vyfasoval Lenku dopředu – na háčka, její muž a řekl, že bych si ji měl vzít já, když jsem ji tak poškodil. Ach jo.

Večer jsme se sešli u jednoho ohně s druhou známou bandou vodáků, a pochopitelně se jim celá historie vyprávěla, protože všichni chtěli vědět: Lenko, co se ti stalo?

Ale vtipy začaly až po chvíli. Heleď Fando, oslovil Lenčina muže jeden od „těch druhých“ – já chápu, že s těma holkama je to někdy těžký, k nevydržení, ale proč ji trestáš do obličeje? To se dělá? A všichni se chechtali, i Lenka. Já jsem se to snažil zastavit a říkám, hele, jděte do prdele, vy volové, to byla moje vina, moje chyba při sjíždění, ale všichni mávli rukou a Fanynka Františka, junonský typ volala– teda Fando, že se nestydíš, ty, můj jmenovec! To tý svý Lence nemůžeš dát na zadek, když už zlobí? Podívej můj chlap, ten mě bije pravidelně a nikdo nic neví. A Fanynky Jarda pod opálením mírně zčervenal a znovu přišla vlna smíchu, protože F. by Jardu zalehla, kdy by si vzpomněla…a mezi jinými vtipy si někdo – já ne!! vzpomněl na antigenderový vtip, který shodou okolností právě Fanda kdysi říkal…

Nevím jestli to znáte – Kowboj se ožení, před kostelem naskočí na koně, nevěstu si posadí před sebe a jedou. U koloniálu kůň klopýtne. To bylo poprvé, řekne kovboj. Když míjí les, a jedou lesní cestou kůň zase klopýtne. To bylo podruhé, řekne cowboy. A když už jsou na dohled od rodného ranče, kůň klopýtne zas. To bylo potřetí, řekne kovboj a sundá nevěstu, seskočí a koně zastřelí.

Nevěsta se vyděsí a říká – probůh muži, vždyť ten kůň za nic nemohl, nesl dvojitou váhu, to jsi neudělal dobře! Muž na ni pohlédne a řekne – To bylo poprvé

A teď si na ten fór někdo vzpomněl, připomněl ho, hned se ptali – Lenko, po kolikátý to bylo. No všichni se na tom vyřádili a Fanda se svým nabroušeným jazykem mlčel, aby se ta sranda neobrátila proti Lence. A když to už chvíli trvalo, přešel k ní, naklonil se nad její zjizvenej čumáček a opatrně ji začal líbat. A když hlavní polibek, opětovaný, trval dlouho, byl najednou vtipům konec, a protože nikdo nepřikládal, nastala tma. I další se líbali. A akord G na mojí kytaře, zazněl – jakoby zazvonil zvonec.