Jak se vrací mélos do lidských srdcí
Martin Patřičný je muž mnoha poctivých řemesel. S fortelem vniká do
tajemství dřeva a vynáší do současného světa umělých technologií ono
podstatné, bez něhož bychom nebyli. Tedy… zapomenuté fundamenty
přírody a její živoucí působení, ač je mnohdy neviditelné. A strom se
svým tělem-dřevem je toho vhodným symbolem. A neviditelná je také vášeň
k poezii, která vyklenuje v lidské duši prostor, v němž můžeme volně
překračovat naše vrozené materialistické uzpůsobení. Půl století není
málo, aby Martin mohl napsat svoje Vyznání. Tedy kroniku české poezie,
zpověď své vášně k veršům, milost češtiny a úděl muže, procházejícího
skrze ženy k poznání sebe sama. To vše najdete v jeho díle Jak se říká
báseň. Je psána s lehkostí tance, radostí z opojných slov, s humorem
dřevním i se zasvěcením, které na něm učinil kdysi „básník básníků“
Josef Palivec. Neváhejte, toto je naprosto unikátní návod jak sdílet
život s Paní Poezií. A ještě něco, dík za úžasnou rehabilitaci Vladimíra
Holana, o němž dnešní svět krátkodechých mód NEVÍ.
Psáno v NIcove šumavském.
Ondřej Fibich
M. Patřičný, Jak se říká báseň