Nakladatelství Dokořán vydalo knihu kolektivu autorů (Hrušková, Větvička, Pokorný, Úradníček, Patřičný a další), kteří se spojili, aby lidem napsali něco o stromech.
A představte si – právě těm lidem, co to potřebují. Těm, kteří jsou zahlušováni blbostmi a překvápky a modními trendy – jen aby probůh! snad nějakou náhodou nezačali přemýšlet.
Jména autorů knihy jsou důvěryhodná, zabývají se svým oborem značný kus života a svůj příspěvek nepodmínili nárokem na odměnu. A svědčí – píšou o tom, co má smysl. O tajemství přírody, o vodě kterou na téhle planetě máme, o stromech, bez kterých nemůžeme žít… i o tom, co by snad šlo ještě napravit.
Co nakladatelství udělá s touhle knihou, aby se dostala k těm, kteří ji nutně potřebují, ale ještě o tom neví? Možná se domnívají, nakladatelští, že už jen vydáním splnili svůj úkol. Dobře, pochopitelně jim patří dík. Těžko mohou na dnešním trhu s knihami spustit drahou kampaň, to by je položilo.
Takže – co kdo udělá?
Každý autor z kolektivu využije své možnosti a schopnosti a to jistě pomůže. Pomůže pochopit, že kniha vypráví o skutečnosti, o tom, co opravdu je, existuje, můžete si na to sáhnout!
Ale kniha o tom jen vypráví, napít se už musí každý sám. I kdybyste si knihu provrtali v rohu a nosili ji na krku jako talisman, nenahradí vám ráno v lese, nenahradí vám pocit čeření, když do dlaně naberete vodu z potoka.
Někteří z nás lidí mají přibližnou představu o tom, co by bylo možné dělat dobrého a někdo i v jakém pořadí, co teď, co potom… Především zřejmě zastavit idiotství trvalého růstu materiálního a nahradit jej růstem duchovním, růstem vzdělání. Vždyť – kolik lidí dokáže prožít opravdu radost z hudby, poezie? kolik – např. v Evropě? No? Myslíte tak půl procenta? Když nevíte, že něco je, nepotřebujete to.
Shodli bychom se – my, co spolu mluvíme – na pořadí změn, kdyby to šlo? Co je důležitější?
Občas se podaří dotahovat dobré úmysly(bohužel někdy až moc!) Takže konečně snad všichni alespoň vědí, že kouření škodí. Konečně je zakázána propagace tabáku.
Zároveň je ale v hlavních vysílacích časech propagován alkohol a spousta zlozvyků vedoucích k obezitě. O neustálém přibývání zákonů ani slovo…
Občas se – vole, vole, povede učinit i nějakou hospodu lepší a vyčistit její kuchyni. Zaplaťpánbů! Nicméně – je sajrajt za veřejnou lednicí nebezpečnější pro životní prostředí, než třeba konglomerát hal, který se staví u Kralup (Úžice)? O nebezpečí tohohle „halového mistrovství“ se právě na stránkách knihy Život se stromy lze něco dozvědět.
Kniha je tady a teď. O stromech a lidech. O radosti, kterou budem mít, pokud budeme mít stromy.
Zajímá to někoho? Pořád o tom každému říkám a teď si myslím tolik – zkuste to zas někomu říkat vy! Než nás všechny nabere poslední převozník.