Smrk | Martin Patricny

Smrky
nová a stará
solitér

Smrk (Picea) Spruce; Fichte

Smrk je u nás nejčastější strom. Prý polovina všech smrků u nás jsou stromy. To byl vtip, naopak, polovina všech stromů co jich máme, jsou smrky… A prý „větší polovina“.

Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Na všech třech řezech je zřetelné barevné odlišení jarní a letní přírůstkové vrstvy dřeva. Jádro není barevně odlišeno, pokud se místy (od oddenku) vyskytuje ve dřevě tmavší zahnědnutí, jedná se o vadu, počátek hniloby.

Smrk je i přes svou měkkost houževnatý, poměrně pevný a pružný. Ze všech jehličnanů je také nejznámější a nejpoužívanější.

I smrk má svá kouzla, už jen kresbu letokruhů kolem suků!

Díky univerzálnosti se smrk používá skoro všude, nejen v truhlárnách, ale i na stavbách – bednění, krovy, trámy, lešení. U dřevostaveb, které zabírají na trhu stále větší prostor, na vrstvené desky, panely, obklady.

Přední deska houslí – ozvučnice. Ta je u většiny strunných nástrojů smrková. Je to takzvaný rezonanční smrk, o jehož výběru existují mezi houslaři celé legendy.