Velikonoce
To byste nevěřili, jak se v některých zemích slaví velikonoce! To si snad ani nepředstavíte – ale viděl jsem to na vlastí oči! Tak muži namočí vrbové proutky a z nich si dost složitě upletou jakýsi bičík. Ozdobí ho stuhami a říkají tomu pomlázka. A v pondělí navštěvují děvčata, ale i dospělé ženy a těmi pomlázkami je švihají přes zadek. To mohou dělat až do oběda. A co na to ženy? Nechají si to líbit, některé jakoby utíkají, jiné se prý vycpávají a další zadek přímo nastaví. A nedosti na tom, ještě pak muže odměňují překrásně pomalovanými vajíčky či kořaličkou. Věří se, že která žena dostane na zadek, ta omládne a bude zdravá.
A to mě vede k tomu, že tohle krásné místo na ženském těle je – kromě velikonoc – poněkud opomíjené. Mám teď na mysli umění. I prozaici i básníci si s ním nevědí rady?
No, naštěstí máme výpravčího Hubičku, který zadnici Zdenky Svaté náležitě oslavil. Orazítkoval jí ji při noční směně všemi razítky železniční stanice. A protože její matka záležitost udala, musela dcera svou zadní část obnaženou předvádět coby předmět doličný. Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky. Kniha byla zfilmována, film dostal Oscara.
Vraťme se zpět k ženské kráse – oči. Oči jsou všude, i v písních. Buď sněhem zaváté, když ona city neopětuje anebo modré, do kterých se chceme všichni pořád dívat. Tmavohnědé, o kterých zpíval Oldřich Nový a Černé oči, proč pláčete? Vždyť vy moje nebudete… Takže oči v knížkách určitě zanedbané nejsou.
Co prsa? Prsa už vůbec ne.
Na něžnou křivku ňader tvých je těžko hledět bez závrati. Hráč vroucně housle k tváři zdvih… Za všechny básníky cituju Jaroslava Seiferta, Písně o Viktorce.
Víte, že prsa jsou ňadra? Snad jo.
Málem bych zapomněl na ruce, ruce! Nemyslím jen ty unavené a rozpíchané ruce maminek ze starých časů. Co třeba ty, které najdete v mé knize Jak se říká báseň?
Ta vaše ručka z nás všech raby činí /roztomilými podněty. /Je jako mikroskop,/
jenž skýtá dobrodiní,/že jím lze zvětšit různé předměty.
Přebásnil R. Krátký
Konkrétní otázka: Co je gluteus maximus?
Největší sval našeho těla.
Je krásné sledovat, jak se ženám tyhle svaly při chůzi vlní! Ale nejlepší příměr o pr., slavný výrok, mám od ženy : Jsou to polštáře lásky.
Teď jsem si uvědomil, že píšu jako muž, a přitom prý muži už nečtou. A píšu o ženách, o jejich kráse zepředu i zezadu. Bude je to vůbec zajímat?
Užijte si velikonoce…lidi všemožného pohlaví – smajlík!
