Třešeň (Cerasus) Cherry; Kirschbaum
Poznáte podle kůry, i když nemá ani plod, ani listy – má místy lesklou kůru a její části se dají odlupovat v tenkých páscích. Ale třešeň neroste jenom v sadech a zahradách. Pokud vím, tak se vysazuje i v lese. Strom v lese vypadá pochopitelně jinak než v sadu. Větve nejsou tak mohutné a ty první jsou nasazeny později. V zápoji dorůstá i do výrazně větších výšek.
Třešeň je po dosažení „svého“ věku choulostivá a často celý strom prohnívá a puchří ještě za života. Uschlý strom, pokud se s ním setkáme v aleji či zanedbaném sadu, už je k ničemu a mnohdy se nehodí ani do kamen. I zdravé stromy si klejotokem zalepují rány a tu pružnou smůlu jste asi všichni v mládí ochutnali.
Běl dřeva třešně je smetanově bílá, narůžovělá, jádro světle hnědé až červenohnědé, někdy se zeleným nádechem podle podmínek a místa, kde strom rostl. Zrcátka na středovém řezu se při různém úhlu pohledu mění, až se zatřpytí.
Višeň a lesní třešeň (z lesa) mají dřevo o trochu tmavší a ne tak probarvené, jakoby matnější, ale nemusí to být pravidlo. Měl jsem v dílně i druh až zářivě medově oranžový i s výraznější vůní. Barva časem tmavne.
Dřevo při sušení dost pracuje, je potřeba mu věnovat péči, proložit ho hustěji a dobře zatížit. Samozřejmostí je nesušit ho na slunci a sušit ho pomalu. Možná to moc opakuju, ale uložením a sušením celá práce začíná.
Z ovocných stromů se třešeň používá nejvíc.