Topol | Martin Patricny

nejznámější druh
jarní větvička
obr v lese

Topol (Populus) Poplar; Pappel

Topolů je řada druhů. Ten charakteristický topol, který všichni známe, to je kultivar topolu černého. Říká se mu také vlašský nebo lombardský a pěstuje se od nedávna – od roku 1705. Víte, že z pohádek známá osika, s neustále se chvějícími listy (podle různých pověstí za trest) je také topol?

Topolové dřevo je měkké, řídké, nepříliš pevné, na řezu více či méně chlupaté. Je lehké, dobře se moří a přijímá všechny druhy lepidel. Používá se na krájení tlustějších dýh, na tzv. poddýžky. Dobře vyschlé topolové dřevo se dá použít jako obklad do suchých saun, neuvolňuje pryskyřici.

Z topolu se krájely i loubky, třeba na krabičky od sirek. (Samotná sirka se dělala ze „sirkového drátu“, ze smrku.) Osikové dříví je lesklé, používá se i k řezbě a mj. k výrobě tužek. Jestli jste někdy viděli klasickou zabíjačku nebo navštívili některé regionální muzeum, pak troky – kulaté necky na paření prasat – byly dlabané z topolových kmenů.