– výcuc z knihy – Jak se říká báseň
Ahoj lidi, dal jsem si trochu práce, abyste věděli, co ode mě můžete čekat na stránkách téhle knihy…někdo si ťuká na čelo – to jako že jsem blbej!, básně v dnešní době?! Volovina… Někdo prý na básně moc není a když mu nějakou řeknu tak čumí…
Co se dozvíte určitě? Řeknu to trochu kostrbatě, ale snad ta věta ve vašich očích nalezne milost…
Ženy se doví, jaké by mohly být, aby je muži chtěli a milovali pořád a muži se dozví, že jiní muži ženám dokázali říct i to, o čem oni sami – muži – teprve sní.
Návod na čtení knihy
Všechny básně si rozděluju na dvě části. V první části jsou ty, které mohu vyprávět, říkat nahlas, recitovat. Tak, abyste z nich něco měli hned napoprvé.
Ty druhé jsou pro čtení a snění, které si většinou nechávám pro sebe. Tady píšu především o těch prvních. O básních, které padesát a víc let vyprávím, říkám.
Psal jsem tuhle knihu, abych se konečně něco dozvěděl o svém vztahu k básním.
Něco se taky dozvíte vy.
Jak se to dělá? Jak to říkat? A taky jak ne.
Jak ne?
V kravatě, upjatě a v saku. To ne. To radši třeba v pytli.
Ano. Můžete použít i pytel, bude-li k němu sedět text. Možná i to sako. Bude-li proč.
Obsah kapitoly:
– Veselé příhody při vyprávění básní, jak lidé reagují.
– O Lídě, která neměla punčocháče. Naštěstí.
– Proč slečna ve velké večerní nemůže být bosa.
– Na jednu kytaru mohou hrát i dva.
– Co řekla drzá loutka Karolínka.
– Večery v Národním muzeu – Kolik rozepnout knoflíčků?
Hlas
– Vyprávění o tom zprostředkovateli, jak s ním vycházíme ze svých těl. Bez něj by to nešlo.
– Taky o zpěvu a vztahu k mozku.
Teď nemyslím ten hlas, co k nám obvykle mluví a říká nám:
„Hele, měl bys tu peněženku vrátit, určitě tam bude adresa. Nech na pokoji manželku bližního svého!“
Myslím náš vlastní hlas.
Zamilované
Nejlepší kapitola
– Bájná vyprávění o vztazích. Veršem můžete říct i to, co by jinak slušně říct nešlo.
– Připomíná se i čas před 2000 lety!
– A lidové písně.
– Co ví ženy o mužích? Autor hojně cituje a většinou muže. Co ti si myslí o ženách.
– Základní lidské příběhy. Jak pomáhá acylpyrin? Smutný příběh o lásce. „Máte nějaké úchylky?„ citace z Plíhala.
Sláva básní a Nej nej nej
– O slávě samotné a o slávě básní kdysi.
– Zlatí hokejisté a nobelovky.
– Příběh o říkání Máje na Petříně v Praze a o nahotě.
– V závěru autor přidává různá nej, nej a zase cituje.
– Překvapivý příběh o Borgesovi.
– Nejslavnější česká báseň? Která to asi je?
Noviny, Párkař a kalendář
– Tahle bohatá kapitola začíná opravou, spíše doplňováním dnešních novin. Hlavně fejetony si nenechte ujít.
– Růženka má skvělou pointu!
– Párkař je málo známá perla básníka Hiršala. Z těch časů, kdy uzeniny byly ještě na příděl, na lístky. A tedy i párky.
– A v Kalendáři se dovíte, co je to čas a jaká báseň se k němu kdy hodí.
Motiv, námět
– Od maminek s překvapením až k příběhu o maturitě z ruštiny.
– Protest proti smutku končí ulehnutím do sněhu, po sauně.
– Rodný kraj, kořeny a návraty mohou být v dešti jiné než na sluníčku.
Práce s textem
Učit se nazpaměť není třeba. To přijde samo. Rady pro ty na začátku, začínejte s veselými verši. Může být i hříčka.
Zkusíte si rozbor jako detektivku nebo dobrodružství? Jak to bylo, když ještě nebyla ani televize?
Znáte Havrana? Tu slavnou báseň? Ne? Ale metaforu jistě ano.
Obrazy
Tohle je kapitola – výstava. Uvolněte prosím své fantazii kšíry. Protože – najdete tu obrazy, ale ty básnické. Uprostřed výstavy je stánek současníků. A připomínám Karla Kryla.
„Jsi blázen, nebo chodíš s obrazama?“ To se říkalo, když jsem ještě chodil do školy Odkud to přišlo? Netuším, ale vžilo se to.
Kdo je kdo
– V této kapitole bude řeč o vás i o mně.
– Část dokonce vypráví Jindřiška.
– Něco se dovíte o obrovské proměně literatury.
– A dojde i na otázku: Je Bůh?
– A co důvěra v autora? Trochu škatulkuju.
…jestli jste dočetli až sem, jste vyvolení. (Přijmi mě, buď si nicotná má cena, k těm vyvoleným svojím bytostem…Villon) No, ano! Jste báječní! Vítejte v klubu! A pokuste se docela nezapomenout: Poezie, báseň je iluze. Jenže všechnu radost a štěstí, které k životu potřebujete, máte v sobě. Ve své hlavě nebo kde.
Taky se ke mně, na tyhle stránky, sem, občas vraťte. V jiné náladě, s novýma očima.
Co jsem se po vší téhle práci s knihou dozvěděl já sám? Opakuji: Změny našeho vnímání mají tisíc důvodů. Jsme kolísaví. Takže verš, který vám jednou přijde hloupý, může jindy znít vznešeně. Jindy se mu můžete smát. A ještě jindy můžete mít slzy v očích. Hubený výsledek? Vůbec ne!
Přílohy:
Antika pro začátečníky
…Za druhé, pozor na skloňování. Vládce bohů je Zeus. Ale v ostatních pádech ne. Kdo, co Zeus, ale bez koho čeho, bez Dia. Komu, čemu? Diovi. Vidím Dia, volám Die! Atd. Takže když čtete, řekla Diovi, tak ten Dio je Zeus.
Mácha,
…Vždyť náš jazyk sám, čeština, se ještě batolila! Mácha byl bilin gv ní. I svůj deník šifroval, německy a česky. Jarmila se nezabila! No, jestli nevíte, kdo byla Jarmila, tak to je ta milá „strašných lesů pána“ právě z Máchova Máje.
Palivec,
. ..No, a co se neví, a co myslím ani Wikipedie nemá, je, že Palivec neumřel v posteli. Zemřel, protože ho na Příkopech srazila tramkvaj, když přecházel od Savarinu k Dětskému domu. Zřejmě mu nefungovalo naslouchátko… Jo, tehdy tam jezdily tramvaje.
Zpráva o Vánoční svitě
…Problémy jsme měli se zpěvačkou. Milada, která si s námi začala, si zrovna tehdy pořídila žárlivého milence. Později i manžela, dostali jsme parte. Ne, promiňte, svatební oznámení. A ten jí nějaké zpívání s cizíma chlapama rychle zatrhnul…
…Jen na rozdíl od různých věřících jsme my věřili, že ke každé ženě, která bude mít dítě, přijde jednou v noci anděl a poví jí, že její děťátko je Ježíšek. Že každá žena, která naslouchá, se to od anděla dozví…