Moc se už těším do nebe. A to nastane, až celé Česko bude číst dětem.
(Jistě jste o tom už slyšeli – Celé Česko čte dětem)
Je to dobrý nápad a krásné hnutí, budí až pohnutí. Má smysl. Podepisuju bez výhrad. Jsem pro! Chci podpořit. Zapojit se a pomoct.
Jakožto šťastný, čtyřnásobný dědeček, mám poznámku k výběru knih – totiž – když se odpoledne či večer u postýlky dítěti čte, není myslím tím pravým cílem dítě pobavit, či se mu literárně věnovat a rozvíjet v něm touhu číst, nebo ho dokonce nějak vychovávat!
Cíl většiny dospělých – pokud vím, je mnohem prozaičtější – dítě uspat.
A proto dobrou knihu pro čtení dětem před spaním, není snadné vybrat. Uvědomil jsem si to, když jsem psal o skřítcích, kteří žijí ve dřevě (Dřevíci). Protože kniha musí být zajímavá a dobrodružná, tj. pro dítě (řekněme od 6-ti let) atraktivní. Ale zároveň taky volně plynoucí a zpomalovací a uspávací. Tenhle aspekt se dá obejít i tak, že mluvíte stále pomaleji a tišeji, ale zkuste to, když Bajaja bojuje s drakem a princezna se vystrašeně choulí ke královskému tatínkovi….
Taky se mi často stalo, že pomalá a ztišená řeč (např. Broučci, Medvídek Pú) měla opravdu výrazný uspávací účinek, ale na mě! A chudák dítě potom poslouchá útržky a nesmysly, které se z vás linou ve spánkové hladině alfa vln.
Přes tento drobný zádrhel je čtení dětem věc prospěšná a možná prospěšná víc dospělým, těm co čtou!
Na závěr poznámka kacířská- jen málo věcí mě nudí víc, než když někdo veřejně čte. Přijdou lidi na večer s autorem a on jim čte. Zajímavé pro někoho na minutu, někdo vydrží dvě. Tři minuty už je dost. Pět minut vydrží málokdo. Ten, kdo čte se musí totiž vzdát především očního kontaktu a když se do čtení zabere, vzdá se i pocitu sdílení. „Nauč se to alespoň nazpaměť safra!! – chce se mi na něj zakřiknout.
Protože je velký rozdíl mezi textem určeným ke čtení, nota bene ke čtení v klidu, v osamění a textem určeným na jeviště, za přednášecí pult apod.
Text určený do knihy je jiný, než text vypravěče!
A já už se těším na nové hnutí – Celé Česko vypráví dětem!