Blog

 Jeden čas se u lidí objevil zvláštní druh módy – začali mít obavy, že až umřou, tak nebudou docela mrtví. Spalování tehda nebylo běžné jako dnes.

Může autor sám psát o své knize?
No jistě! A jestli se to sluší, jestli je to dobré a prospívá to, je docela jedno. Zvlášť teď, kdy těch co píšou je víc, než těch kdo čtou.
A je to právě autor kdo může přidat na závěr bonus

ŘITKA  vlastně není ani prdelka, spíš prdelinka! A přece v tomto místě – obec? městys? osada? sídlí nakladatelé, kterým se povedlo vydat knihu pamětí význačného člena Divadla J. Zimmermanna –

…ale covid nás dostal do vězení tak zvláštního, že se z něj utéct nedá. A není to těmi zdmi – nejsou tu překážkou mříže. Abyste mohli utéct, musíte totiž mít kam.

protože jedna kniha z „časů moru“ přežila do našich dnů, je stále čtená, jejím příběhům se smějeme, máme z nich radost, pořád je vyprávíme, filmujeme je, citujeme.

Snad každému muži se někdy stane, že někdy jaksi nemůže. Že kvůli drobnému fyzickému selhání prostě nemůže v určité chvíli naplnit očekávání své partnerky, nebo

Včera už jsem zase dostal email s otázkou, jak se vlastně správně jmenuju.  Moje jméno. Je zřejmě několik  lidí, kteří se domnívají, že jde o pseudonym, který jsem si zvolil, abych byl zajímavý.

Změnu mezi dětstvím mým a dětstvím mých vnoučat – týká se dopravních prostředků.  Jako my jsme v dětství toužili po svezení autem, byla to vzácnost,  dnešní děti jezdí za odměnu – vlakem.

Stačí jediná kapka whiskey, aby mrtvý ožil- stará irská balada, ale s dobrým koncem! Plačky doplakaly…